Nahosemenné rostliny, vegetativní orgány

 

ROSTLINY NAHOSEMENNÉ
Oddělení:
lyginodendrové rostliny
cykasy
jinany
jehličnany

Znaky:
– heteromorfní rodozměna – převaha sporofytu nad gametofytem (gametofyt není
schopen samostatné existence)
– nedokonalá obrana vajíček – jeden obal
– druhotné dřevo – pouze cévice

Vývoj:
– navazují na ryniofyty
– devon – prvosemenné rostliny – vyvinuty na 2 větve:
1. list malé, jednoduché – jehličnany, jinany
2. listy velké, členěné nebo složené – lyginodendrové, cykasy

LYGINODENDROVÉ ROSTLINY
– vzhled stromových kapradin
– primitivní vajíčka dozrávala v semenech
– semeno v kupuli (číšce) řídce poseté žlázkami

CYKASY
– druhohory, nyní Madagaskar až Japonsko
– dřeviny stromového vzrůstu, zpeřené listy, které jsou nahlučené na vrcholu kmene
– některé druhy jsou dvoudomé
– plodolisty (megasporofyly) = listy, kde jsou vajíčka
– tyčinky (mikrosporofyly) = obsahují pilová zrna

Zástupce: chas revoluta

JINANY
– dvoudomý
– listy – vějířkovité, na vrcholu dvoulaločné
– opadavý

Zástupce: jinan dvoulaločný (ginko biloba)
– tyčinky – jehnědovité soubory ze zkrácených větviček
– plodolisty – 2 vajíčka -> jedno se vyvíjí v kulaté semeno (není to plod)

JEHLIČNANY
– koncem prvohor
– některé dvoudomé
– drobné lístky – jehlice
– tyčinky a plodolisty tvoří oddělené šištice
– samčí květy – šištice tyčinek – nesou2 prašná pouzdra (výtrusnice) -> zde dozrávají pilová
zrna (samčí mikrospory)
– samičí květy – šištice plodolistů – nesou 2 nahá vajíčka

Zástupci: borovice lesní
borovice kleč
smrk ztepilý
tis

PŘEHLED
Jinany a jehličnany                                                                 Cykasy a liginodendrové rostliny
– jehlicovité listy                                                                     – velké zpeřené listy

Samčí
– tyčinka = mikrosporofyl
– pylové zrno = mikrospora
– spermatická buňka = mikrogameta

Samičí
– plodolist = makrosporofyl
– mateřská buňka = makrospora
– vaječná buňka = makrogameta

VEGETATIVNÍ ORGÁNY
KOŘEN

– přijímá látky – voda a živiny
– vyživuje rostlinu
– upevňuje rostlinu v půdě
– roste k zemskému jádru
– soubor kořenů = kořenová soustava
– kořený – hlavní:        – jednoduchý (penízek rolní)
– vřetenovitý (mrkev)
– kulovitý (řepa)
– hlíznatý (vstavače)
– větevnatý (slez)
– postranní
– náhradní (adventivní) kořeny – vyrůstají ze stonku (trávy)
– přeměny (metamorfózy):
– kořenové hlízy – shromažďovaní zásobních látek
– jiřiny
– bulvy – tloustne kořen i část stonku
– celer, cukrovka
– přísavky (haustoria) – u cizopasných a polocizopasných
rostlin
– pronikají do pletiv hostitelské rostliny
– jmelí
– vzdušné kořeny – sají vzdušnou vlhkost a přijímají kyslík
– příčepivé kořeny – umožňují přichycování rostlin
k podkladu
– břečťan

Stavba kořene:

– kořen je tvořen meristémem, který je chráněn čepičkou (calyptra) z parenchymatických buněk
– buňky meristému v určité vzdálenosti od vrcholu ztrácejí schopnost se dělit, rostou a tvarově se rozlišují (diferencují)
– na povrchu je jednovrstevná kořenová pokožka (rhizodermis)
– pod ní je mnohovrstevná parenchymatická prvotní kůra (cortex)
endodermis – nejvnitřnější vrstva buněk cortexu, buňky jsou jednostranně ztloustlé
střední válec je ohraničován endodermisem, pod ním je ještě vrstva parenchymatického pletiva = pericykl – buňky mají dělivou schopnost, zakládají postranní kořeny
kambium – jeho činností tloustne kořen
kořenové vlásky – tvořeny z některých buněk pokožky (protažením)

 

 

STONEK
– nadzemní část rostliny
– na konci stonku je vrchol s meristémem = pupen – tvoří se také po stranách stonku v úžlabí listů
– buňky – po dělení rostou a diferencují se
– nerostou všechny stejně
– skládá se:      a) články (internodia) – buňky se velmi prodlužují
b) uzliny (nody) – buňky rostou jen málo
– zde se zakládají listy a úžlabní pupeny
– u trav = kolénka

Stavba stonku:
– na povrchu je pokožka (epidermis)
– pod pokožkou je parenchymatická primární kůra – > nejvnitřnější vrstva je tvořena buňkami obsahující hojně škrobová zrna = škrobová pochva
– > ohraničuje střední válec s vodivými pletivy a dření
– nadzemní část = prýt

Charakter stonku:
a) byliny – rostliny s měkkým a šťavnatým stonkem
– tvoří se a odumírají v jednom roce
– stonkem je lodyha – bezlistá, ukončena květem nebo květenstvím = stvol
– dutá, článkovaná, s plnými kolénky = stéblo
b) dřeviny – rostliny se zdřevnatělým stonkem
– dělí se na polokeře (šalvěj, borůvka), keře a stromy
– zvětšování tloušťky jejich stonků = druhotné (sekundární) tloustnutí –
zúčastňují se ho dva meristémy – kambium a felogen

Kambium
– druhotné dělivé pletivo
– díky jeho činnosti se směrem dovnitř zakládají dřevní části, směrem vně lýtkové
– buňky se nedělí po celý rok – dělivá činnost na jaře (buňky jsou velké a tenkostěnné) – tvoří řídké dřevo
– hustší letní dřevo – vytvářejí se menší, tlustostěnné buňky
letokruh – vrstva vytvořena za jeden rok
– tloušťka záleží na teplotních a srážkových podmínkách

Felogen
– druhotné krycí pletivo (korkotvorné)
– zakládá se z parenchymatických buněk blízko pod povrchem stonku
– vně odděluje vrstvy korku složeného z buněk dlaždicového tvaru
– při druhotném tloustnutí stonku pokožka praská a korek (nepropustný pro vodu a plyny) chrání vnitřek rostliny
borka – odumřelé vnější pletivo
čočinky (lenticely) – v korkovém pletivu
– umožňují výměnu plynů

Přeměny (metamorfózy) stonku:
– zdužnatělé stonky fungují jako zásobárna vody,
asimilační funkce
– kaktusy
– násadce (brachyblast) – svazek opadavých jehlic
– modřín
– trny (kolce)
– trnka, hloh, plané hrušky a jabloně
– stonkové hlízy – ztloustnutí stonku = zásobní orgán
– kedluben, šafrán
– oddenky = podzemní stonky
– šupiny místo listů
– kosatec
– oddenkové hlízy – v oddencích se ukládá více zásobních látek a zduří
– brambor
– šlahouny – rozmnožování
– jahodník
– úponky – popínavé rostliny
– vinná réva

Větvení stonku:
a) vidličnaté – jmelí
b) postranní

  1. a) monopodiální – větvení, při kterém postranní větve nepřerůstají hlavní stonek
    – u cévnatých rostlin
    b) sympodiální – postranní stonek pokračuje ve směru původního stonku a přerůstá ho
    – vinná réva

LIST
– většinou plochý, rozčleněn na plochou čepel a stopkovitý řapík
– může být bezřapíkatý = přisedlý
– někdy spodní část tvoří pochvu (u trav)
– z části listů někdy vyrůstají párové palisty
– podléhají ze všech orgánů největším změnám

– dělohy – první listy, které jsou vyvinuté už v semenu
– různý počet děloh u rostlin jednoděložných (1), dvouděložných (2) a nahosemenných
(více)
– zákonitě uspořádány na stonku – střídavě,
vstřícné a přeslenité

Vnitřní stavba listu:
– houbový parenchym – s velkými mezibuněčnými prostory
–  mezibuněčné prostory jsou díky průduchům propojeny s vnějším prostředím
– žilnatiny = vodivý svazek cévní
– vodí roztoky, zpevňují listy
Anatomie (C3) listu rostlin mírného pásma
– hrach
– chloroplasty jsou obsaženy v buňkách palisádového parenchymu (mezofylu) pod vrchní pokožkou
– buňky vodivých svazků neobsahují chloroplasty
– intenzita fotosyntézy se zmenšuje při:
– poklesu obsahu oxidu uhličitého (při poklesu
pod 0,005% se zastaví)
– zvyšování koncentrace kyslíku (nad 21%) při
stálé koncentraci CO2
– zvýšené teplotě nad 30°C – dochází k uzavření
průduch
Anatomie (C4) listu rostlin tropů
– kukuřice
– palisádový parenchym (mezofyl) je prstencovitě uspořádaný okolo cévních svazků
– buňky vodivých svazků obsahují chloroplasty
– intenzita fotosyntézy se nezmenšuje při výše uvedených faktorů