Tělní tekutiny

• Jsou to roztoky org. a anorg. látek jejichž základem je voda. Tělo obsahuje asi 42l vody (2/3 v buňkách, 1/3 mimo ně). Novorozenci mají nejvíce vody, stářím klesá.

• jedná se o pojiva – trofická tkáň.

• Udržují stálý stav vnitřního prostředí organismu = homeostáza, pokud dojde k jejímu narušení (změny koncentrací  iontů, pH (7,35-7,45), tlak…) má to dopad na celý organismus.

Funkce: přenos látek a plynů do vlásečnic, kde difuzí prochází skrze stěny a napojují se na tkáňový mok a díky němu pak jdou i do buněk. Tato výměna je velice rychlá , plocha všech vlásečnicových stěn má přibližně rozlohu fotbalového hřiště.

Typy tělních tekutin:

1. A) extracelulární (mimobuněčné) – obsahuje značné množství iontů (Na⁺ ,Cl^– ,Ca²⁺ , HCO₃^–  glukózu, CO₂,

O_2,  mastné kyseliny).  1. tkáňový mok – mezibuněčná tekutina omývá buňky a orgány.

2.           krev a míza (lymfa) – vzniká z tkáňového moku.
3. B) intracelulární (vnitrobuněčné) – má odlišné složení, hodně iontů K⁺, Mg²⁺, PO₄^3-, HPO₄^2- .

Buňky zadržují 2/3 objemu vody.

 

70kg člověk: 42kg voda, 14kg bílkoviny, 10kg tuky, 0,5kg cukry, 3kg soli

Další tekutiny ze žláz: sliny, žaludeční šťávy, pankreatická šťáva, žluč, střevní šťáva synoviální tekutina, pot.

Výdej vody: 1-1,5l v moči, 200ml stolice (těžké průjmy až 5l), 350ml odpařování, 500-700ml pot (vysoká

fyzická aktivita až 1,5l), 400-500ml při vydechování vodní páry.

TKÁŇOVÝ  MOK – 10,5l – tvoří životní prostředí všech tkáňových buněk, je od krve oddělen stěnou cév, ale přes kapiláry dochází prolínání vody, neobsahuje v normálním stavu velké bílkoviny,protože nemohou prolézt stěnami vlásečnic. Omývá buňky a vyživuje tkáně.

 

MÍZA = LYMFA – proudí v mízním systému, vzniká z tkáňového moku. Spojuje tkáňový mok, ze kterého vzniká a napojuje se na krev (blíže pak v mízní soustavě) a pak odchází přebytečná voda zpátky do tkáňového moku. Odvádí škodlivé látky. Vychlípeniny = uzliny, při ucpání – otoky = edémy.

 

KREV – červená neprůhledná a vazká tekutina, muži 5-6l, ženy 4,5-5l mají méně krve (o10% míň erytrocytů).

Krev je tvořena 1. krevní plazmou 55%

2. krevními buňkami 45%

• V 19.stol. Galton vyvrátil přenos dědičných vlastností krví.
• 7-8% hmotnosti těla

Fce: homeostáza, stálá tělesná teplota, obranyschopnost, srážlivost, neustálá obnova, transport plynů – živin

– odpadních látek a hormonů.

 

Organismus snese bez větších potíží ztrátu krve kolem 550ml, ale kolem 1,5 dochází k ohrožení organismu — krev je při velkém úbytku rychle doplněna tekutinou z tkáňového moku a krevními buňkami ze sleziny a jater.

Odběr krve ráno, na lačno z žíly. Některé zkumavky už obsahují protisrážlivé faktory (heparin, citronan sodný). Pak se provádí centrifugace – zjistí se hematokrit = sedimentace krve –  oddělí se plazma a buňky – podle rychlosti klesání krvinek (zvětšování proužku plazmy) se zjistí, jestli v těle probíhá infekce.

Nahoře je žlutá – krevní plazma 54%, pod ní je malinkatý proužek leukocytů a trombocytů 1%. Dole jsou erytrocyty 45%.

 

1. KREVNÍ PLAZMA

• Tekutá složka krve, žlutě zbarvená kapalina, 91% vody, 9% látek:

Plazmatické bílkoviny 7%: albumin – 60%, hlavní protein plazmy udržuje stálý osmotický tlak, umožňuje

přenos mastných kys., vápník, steroidní hormony, žlučová barviva,

aspirin, antibiotika.

globulin – hl. gama globulin- podstatnou složkou jsou imunoglobuliny. Jiné typy

slouží k transportu tuků (cholesterol) nebo kovů (železo).

fibrinogen – obsahuje protrombin – součást srážení krve= hemokoagulace.

Glukóza – 0,1% v KP (3,6-6,3mmol/l) zvýšením vzniká cukrovka.

Ionty solí: 0,9% KP, Na⁺ ,Cl^– ,K⁺ , HCO₃^–   (tento reguluje pH krve).

 

Při podávání léčiv se musí přistupovat k udržení izotonického množství iontů (rovnováha) v krvi proto se vytváří fyziologický roztok 0,9% chloridu sodného.

Přenáší i hormony.

 

• Normální pH je 7,4 (výkyvy max 7,35 – 7,45 ostatní jsou neslučitelné se životem).
• Obsahuje cholesterol → ateroskleróza
• Sacharidy → glykémie

 

2. KREVNÍ BUŇKY

• Všechny mají původ v krvetvorných kmenových buňkách kostní dřeně – potom další diferenciací vznikají buňky se speciální fcí.

Krevní obraz: hematologické vyšetření, počet krvinek (BK, ČK, KD) a množství hemoglobinu.

Krevní roztěr: stanovení poměru jednotlivých bílých krvinek. Kapka krve se na podložním sklíčku rozetře a

nechá zaschnout, pak se obarvuje – obarvení typů BK.

 

ČERVENÉ KRVINKY = ERYTROCYTY

60% vody a 40% sušiny (95% hemoglobin). 260-280mil. molekul hemoglobinu v 1 ČK.

• Muži mají více 5*10¹² /l, ženy 4,5*10¹², novorozenci 7*10¹².
• Počet ČK se zjišťuje hematokritem – muži 0,40-0,49 = 40-49%, ženy 0,35-0,43 = 35-43%.

 

• Jsou kruhovité, piškotovité, bezjaderné buňky – z obou stran promáčklé (95% je hemoglobin). Červeným barvivem je

 

• Tvoří se v kostech s červenou kostní dření = erytropoéza – citlivé na ozáření, k jejich vzniku je potřeba bílkoviny, vit.B₁₂ a Fe – nedostatek se projevuje jako

 

• Erytrocyty přežívají v oběhu asi 120dní (ztráta enzymů pro transport látek přes buňku, nemají jádro ani mitochondrie, proto si nemohou žádný enzym vyrobit), pak jsou vychytány fagocytujícími buňkami a rozloženy ve slezině – Fe²⁺ se využije na hemoglobiny a ČK, další z rozkladu jsou žlučová barviva (vznikají v játrech, kde se neproteinová složka HEM rozloží).

 

• Rozpad červených krvinek a uvolňování hemoglobinu = hemolýza – častá u novorozenců – plod má více krvinek, než novorozenec potřebuje, je to spojeno s novorozeneckou žloutenkou kdy se nestíhají odbourávat vyloučená žlučová barviva.

Hemolýza nastává i při stárnutí buněk, v hypotonickém prostředí, třepáním krve, ultrazvukem, změnami teploty, vlivem kyselin, zásad, detergentů, hadími bakteriálními jedy a při některých chorobách.

 

BÍLÉ  KRVINKY = LEUKOCYTY

 

• Jsou průsvitné jaderné buňky, 8*10⁹ /l = 4-10mld./l
• Krvinky jsou důležité při obranných reakcích a jejich počet roste s probíhající infekcí
• Schopnost chemotaxe – jsou chemotakticky přitahovány k místu infekce pomocí speciálních látek.
• Některé vznikají v kostní dřeni jiné v lymfatické tkáni.
• Mají měňavkovitý pohyb – mění tvar- mohou procházet stěnami vlásečnic – tím se urychlí obranné reakce
• Schopnost fagocytózy – pohlcování cizorodých částic.
• Některé vyrábí protilátky a mají imunologickou paměť.
• Morfologicky se rozlišuji podle toho, zda mají nebo ne barvitelná zrna na granulocyty, agranulocyty.

 

 Granulocyty – granula se barví (sekreční granula a lyzozómy), mají hlavně schopnost fagocytózy. B. jádra

jsou laločnatá nebo podkovovitá. některé mohou svými látka ovlivnit průtok krve cévami.

 neutrofilní = polymorfonukleární – nejvíc, 40-60% první obranná linie těla proti bakteriím a

                    mikroorganismům, fagocytóza, schopné měnit svůj tvar a protáhnout se stěnami

vlásečnic. Mají laločnaté jádro.

 

                         bazofilní – 0,5% produkují vazodilatační (histamin) a antikoagulační látky (heparin). Obdobou

jsou žírné buňky v pojivech a tkáních.

 

                         eosinofilní – 1-9% množství stoupá při parazitárních (hlísti) a alergických reakcích, způsobují

zánětlivé reakce.

Agranulocyty –  mají granula, ale nejsou moc pozorovatelná.

lymfocyty – 20-40%, Mají velké okrouhlé jádro. T, B) mají schopnost vyrábět protilátky, a  

                                              imunologickou paměť.

   monocyty – 5% jsou největší z BK, Jádro podkovovité nebo ledvinité. V krvi jako nezralé =

                       progenitorové buňky. Později vstupují do vaziv a vznikají z nich fagocytující

makrofágy, nacházíme je v lymfatických uzlinách, slezině, játrech.

Jsou součástí nespecifické imunity – zabíjejí prostě vše co do těla nepatří. =

buněčná imunita – rozpoznávají i cizí tkáně. Spolu s dalšími buňka vaziva =

                       mononukleární fagocytární systémy. Fúzi monocytů vznikají v kostní tkáni

osteoklasty.

 

KREVNÍ  DESTIČKY = TROMBOCYTY

• Účastní se zástavy krvácení, jsou to pouze části buněk (2-4mikro m). Vznikají odškrcováním z megakaryocytů – mají znásobenou chromozomovou sadu. V 1ml krve je 200000-400000 KD.
• Žijí asi jen 10 dní.

 

Zástava krvácení = hemostáze – je to životně důležitý proces, který zabraňuje ztrátám krve nebo

1. Po poranění cévy dojde k jejímu zúžení = vazokonstrikce – omezí se únik krve.
2. Ke kolagenním vláknům cévy se přilepují trombocyty.
3. Trombocyty uvolní ADP, spolu s Ca²⁺ a plazmatickým proteinem (von Willebrandový) způsobí další shlukování destiček – vzniká destičková sraženina = primární zátka – je velmi nestabilní a zabrání krvácení jen z drobných cév.

 

4. Na povrchu destiček se plazmatický protein protrombin mění na Ten pak způsobí přeměnu fibrinogenu na fibrin. Ten vytvoří síť na zachytávání BK a ČK. Vytváří se definitivní zátka – z ní se uvolňuje krevní sérum (nažloutlá tekutina) =krevní plazma bez fibrinogenu.

 

 

5. Po uzavření cévy se aktivují protisrážlivé faktory, aby nedocházelo k dalšímu srážení krve.

 

Vznik krevních buněk: v kostní dřeni z kmenových = pluripotentních buněk. Z Hemocystoblast – jeho dělením vznikají 2 linie multipotentních buněk: a) lymfoidní – vznikají z nich lymfocyty.

1. b) myeloidní – vznikají všechny krevní elementy.

Z myeloidních vznikají prekurzory ČK erytroblasty – pak po ztrátě jádra vzniknou erytrocyty. Tvorbu erytrocytů stimuluje hormon Erytropoetin.

 

 

• Koncem 2. měsíce vzniká u plodu kostní dřeň v době kdy se už začnou vyvíjet kosti.

 

• I žlutá kostní dřeň se v dospělosti za určitých rizikových faktorů (nedostatek kyslíku, rozsáhlé krvácení) může přeměnit na červenou.

 

KREVNÍ  SKUPINY

 

Krevní skupiny objevil Kerl Landsteiner 1901 (A,B,C – později 0) později byla objevena AB. V r. 1907 nezávisle na Landsteinerovi objevil a správně pojmenoval všechny 4 krevní sk. Jan Jánský – velký význam pro transfúzi. (jeho specializací byla spychologie).

 

• systém AB0.
• V membránách červených krvinek jsou přítomny antigeny = aglutinogeny – dávají specifika ČK, imunitní systém tyto struktury rozpoznává jako antigeny.
• Mohou reagovat se specifickou protilátkou = aglutininem – pokud není krevní skupina dárce inkompatibilní s příjemcem, dojde ke shlukování = Může dojít k ucpání cév a ke smrti.
• Jako aglutinogeny existují 2 molekuly podmiňující vznik krevní skupiny A nebo Osoby, u nichž dochází k tvorbě obou uvedených aglutinogenů, mají krevní sk. AB. Jedinci, u kterých se nevytváří ani jeden z aglutinogenů mají krevní sk. 0.
• Podle přítomnosti antigenu – aglutinogenu v membránách krvinek rozlišujeme 4 krevní skupiny:

 

krevní skupiny	aglutinogen	aglutinin
A	A	anti-B
B	B	anti-A
AB	A a B	–
O	–	anti-A a anti-B

 

• Proto se musí při transfuzi dodržet stejná skupina příjemce nebo dárce.
• O je univerzální krevní skupina a v nejhorším případě může být podána jako náhradní krevní skupina (pro A,B,AB), protože proti ní nemají tyto krevní skupiny žádné protilátky = aglutininy.
• Avšak člověk s krevní skupinou 0, musí dostat jen tuto, neboť má protilátky proti ostatním skupinám.
• Dnes se přistupuje k transfúzi odpovídající krevní sk.
• 0 se značí jako sálová rezerva – pro případ, že by veškerá krev příjemce byla v průběhu náročné operace vyčerpána.
• Krevní skupiny se dědí podle genetických pravidel.
• Na membránách krvinek ještě existují další antigeny: Rh^-+ faktor (podle objevení u opice Makak Rhesus). Nedědí se. Rh⁺ – tento aglutinogen je na ČK, 85% evropské populace.

Rh^– – aglutinogen chybí. (mohou být i teoreticky univerzální dárci).

 

• Problém s Rh faktory může nastat v případě těhotné ženy, která má Rh^– a plod má Rh⁺ – existuje zvýšené riziko fetální erytroblastózy = těžká novorozenecká žloutenka.

Krev plodu a matky se za normálních okolností nemísí. Po prvním porodu se krvinky plodu dostanou do oběhu matky, a tím se spustí u matky obranná reakce. A ta může postihnout 2. – 3. plod. V takovém to případě může nastat velká hemolýza u plodu a těžká novorozenecká žloutenka, dítě může i zemřít, ale řeší se to podáváním speciálních látek matce, které zabraňují spuštění obranné reakce.

Ob jev krevních skupin a Rh faktoru se stalo základem pro Forenzní = soudní medicínu. Identifikace osob. Dnes se využívá spíš  testů DNA.

 

Onemocnění krve

 

Leukémie – je považována za nejhorší onemocnění krve = rakovina krve, nekontrolovatelné množení bílých krvinek – jsou abnormální, nezralé neschopné imunitní reakce. Osoby s touto nemocí mají tak minimální schopnost odolávat infekcím. Může způsobit smrt. Není známo jak vzniká možná příčina je virová infekce, jedinou možnou léčbou bývá transplantace kostní dřeně, kde je minimální úspěšnost nalezení vhodného dárce – musí souhlasit velké množství aglutinogenů – asi 100-ky, ale i přes to můžou tuto tkáň bílé krvinky považovat za cizí a spustit imunitní reakci a štěp bude odvržen (je to podobné u transplantace orgánů).

 

Anemie = chudokrevnost – je snížen počet červených krvinek a hemoglobinu → pokles schopnosti krve přenášet kyslík → unavenost dušnost. Při léčení se podávají léky s větším množstvím železa, vit.B12, v nejtěžších případech transfuze.

 

hemofilie – nesrážlivost krve, i z malé rány se může vykrvácet, je to nemoc vázána na pohlaví (ženy přenašečky, muži nemocní), chybí srážlivý faktor – proto se při léčbě podává.

 

trombóza – vznik sraženiny trombu, který ucpe cévu, pokud se uvolní a ucpe jiné místo = embolus – následné ucpání cévy= embolie. (infarkt myokardu, plicní embolie a mrtvice).

 

hyperglykémie – hypoglykémie → cukrovka – hodně glukózy v krvi; málo glukózy v krvi.