KOŘEN = RADIX
- Je to podzemní orgán, není článkovaný a nenese listy
- U stélkatých rostlin (řasy a mechorosty) = rhizoidy
- Od kapraďorostů = pravé kořeny
- Kořeny vytvářejí pod zemí kořenový systém
Fce: a) mechanická – ukotvuje rostlinu
- b) absorpční = nasávací – hlavní orgán příjmu vody a živin
- c) vodivá – rozvod vody a živin
- d) zásobní – skladuje produkty fotosyntézy a zásobní látky
- e) syntetická – tvorba nových látek, aminokyseliny, alkaloidy, fytohormony
Allorhizie – (nahosemenné a dvouděložné) z radikuly (kořenový zárodek) se vytváří hlavní kořen, který
proráží osemení, pak zněj vyrůstají postranní kořeny (z pericyklu).
Postranní kořeny nikdy nepřerůstají hlavní kořen = apikální dominance
Homorhizie – (kapraďorosty, jednoděložné) radikula záhy zaniká a na bázi stonku vyrůstají náhradní =
adventní (svazčité) kořeny, většinou mají stejnou délku i průměr.
- PRIMÁRNÍ STAVBA KOŘENE
Apikální část – je zde dělivé pletivo, prodlužování kořene. Vrchol kořene je kryt čepičkou = kalyptra –
buňky produkují sliz- ochranná fce. při pronikání půdou.
Sloupek = columela-obsahuje zrnka přesýpavého škrobu – kořen tak směřuje do země =
pozitivní geotropizmus
Pokožka = rhizodermis – je na povrchu, jednovrstevná, mnohovrstevný je pouze velamen – pokryv
vzdušných kořenů-epifytů.
Kořenové vlásky – vznikají z pokožkových buněk – díky nim kořen nasává vodu a živiny – absorpční zóna
Primární kůra = kortex – složena ze 3 vrstev exodermis, mezodermis, endodermis. Některé se nemusí
vyskytovat, ale vždy je endodermis (je jednovrstevná) zde dochází k lignifikaci a
suberinizaci B.S = kaspariho proužek.
U druhotně tloustnoucích se v oblasti exodermis nachází felogén – sekundární
meristém – produkuje: dovnitř zelená kůra, a ven korek – popraskáním * borka
Mezodermis – jednovrstevná, může obsahovat vzdušné kanálky, mléčnice
Od povrchu kořene po endodermis je transport vody a živin uskutečňován dvěma cestami:
- apoplastická – transport v intercelulárách , periplazmatickém prostoru (mezi B.S. a C.M.)
- symplastická – ztenčeninami B.S. plazmodezmami, přes buňky
Střední válec = stélé – je zde umístěný jednovrstevný pericykl – vznik postranních kořenů.
Vodivý systém kořene má v primární stavbě radiální cévní svazek – do kruhu.
U sekundární stavby se mění na bočný = kolaterální cévní svazek.
Uprostřed kořene je dřeň
- SEKUNDÁRNÍ STAVBA KOŘENE
Souvisí s tvorbou sekundárních meristémů – kambia a felogénu
Kambium – je pod endodermis a pericyklem. Produkuje ven lýko a dovnitř dřevo.
Kořen tak může druhotně tloustnout.
Metamofózy kořene– 1. kořenová hlíza – maniok
- bulva – řepa
- vzdušné kořeny – monstera
- dýchací kořeny = pneumatofory – mangrovy
- zatahovací – cibule
- chůdovité – kukuřice, v sypkých půdách
- parazitické = haustoria – jmelí
- příčepivé – břečťan, přichycení
Hospodářský význam: potrava (kořenová zelenina), krmivo, léčiva
STONEK = CAULOM
- prýt = stonek + listy
Funkce: 1. mechanická – nese postranní větve listy a květy
- vodivá – probíhá zde xylémový a floémový tok
- fotosyntetická – buňky obsahují chloroplasty
- transpirační – obsahuje stromata = průduchy (výdej H2O)
- zásobní – pokud se stane dominantním zásobním orgánem
Tvary stonku: – kmen, lodyha (kopřiva), stéblo (obilí), stvol (pampeliška)
– článkovaný (nody=uzliny a internodia=články- dochází k prodlužování) x nečlánkovaný
- PRIMÁRNÍ STAVBA STONKU
Epidermis = pokožka – Je na povrchu stonku je – chrání rostlinu, zabezpečuje výměnu plynů, k akumulaci
některých látek, proti přehřátí (chlupy), většinou jednovrstevná bez intercelulár,
- Zevní buněčné stěny jsou zesílené a kutinizované – proti smáčení a odparu (nejsilnější u
xerofytů – rostliny v suchých oblastech)
– Vakuoly buněk obsahují antokyany-ochrana před UV zářením.
– Pokožkové buňky neobsahují chloroplasty (pouze u kapraďorostů a ponořených =
submerzních rostlin). Chloroplasty najdeme pouze ve stromatech = průduchy.
– Na pokožce jsou chlupy = trichomy a emergence (trny)
Hypodermis – Pod pokožkou se můžou vyskytovat mechanická pletiva (kolenchym a sklerenchym) =
(vytvářejí pod pokožkou tuto vrstvu) → žebra a hrany na stonku (přeslička,hluchavka).
Primární kůra – je pod hypodermis, není členěna je několika vrstevná a klasická endodermis bývá
nahrazena škrobovou pochvou.
U jednoděložných rostlin nerozlišíme hranici mezi kůrou a středním válcem.- cévní svazky jsou
uzavřené a druhotně netloustnou – jsou bočné=kolaterální.
Dvouděložné a nahosemenné – pod škrobovou pochvou rozlišíme střední válec a cévní svazky jsou
otevřené uspořádané do kruhu , kolaterální=bočné – mezi
xylémem a floémem vzniká kambium
Střední válec je pod škrobovou pochvou. Na jeho povrchu je nachází pericykl- na bázi stonku se z něho
vytváří adventní kořeny. V oblasti kůry vzniká felogén (může být i ve dřeni).
Dřeň je uprostřed stonku z parechymatických buněk a v ní dřeňové paprsky.
Cévní svazky přecházejí v místě uzlin = nodů do listů, zde tvoří CS žilnatinu.
- Primární tloustnutí stonku
Souvisí se zvětšováním objemu a počtu buněk v oblasti kůry a dřeně.
Zárodek =plumula: je v semeni – hypokotyl=podděložní článek, epikotyl=nadděložní článek, dělohy
V hypokotylu dochází k přeměně radiálního CS kořene na kolaterální CS stonku.
- Sekundární tloustnutí stonku
Spojeno s aktivitou kambia a felogénu.
Felogén–povaha kruhu, více vrstev buněk. Ven produkuje korek, dovnitř zelenou kůru (obsahuje
chloroplasty). Vnější vrstvy stonku praskají a odlupují se (tím že se pod pokožkou ukládá korek a
stonek druhotně tloustne = rozšiřuje se)- vzniká borka
Felogén produkuje více ven.
Kambium – produkuje více dovnitř (dřevo) rostlina druhotně tloustne. Každý rok vznikají nové vrstvy dřeva
a lýka → letokruhy (jarní světlejší, letní tmavší) – jádro (nejstarší dřevo tvrdé), běl (měkké
nové)
Nody=uzliny – zkrácené části stonku, vyrůstají z nich listy.
Internodia=články – mají velký prodlužovací růst (liány nejvíc), někdy jsou články redukovány tak že listy
jakoby vyrůstaly z jednoho místa = listová růžice (pampeliška)
Lenticely = čočinky – útvary na rostlinných stoncích, které druhotně tloustnou. Sloužící k ventilaci
(provětrávání) vnitřních pletiv. Buňky se protrhnou. Protržení je čočkovité a je
vyplněno pletivem aerenchymem. Lenticely se růstem rostlin protahují ve směru
růstu, u břízy příčně. Na zimu se uzavírají korkovou vrstvičkou.
Stonek podle tvaru: bylinný x dřevinný
Podle průřezu: válcovitý (žito), hranatý (hluchavka), křídlatý (kostival), rýhovaný (přeslička)
Podle polohy v prostoru: přímý (mák), vystoupavý (jetel), poléhavý (rdesno), plazivý (mochna),
ovíjivý (chmel), popínavý (fazole)
Větvení stonku: Vidličnaté-vegetační vrchol se rozdělí na dvě části (plavuň)
Postranní=bočné – a) vrchol pokračuje v růstu a z úžlabních pupenů vyrůstají listy.
- b) vrchol zastaví růst a v růstu pokračuje postranní pupen ( postranní
pupeny jsou na stonku v utlumeném stádiu růstu, pokud by došlo
k poškození vzrostlého vrcholu, tak přeberou jeho funkci)
Metamorfózy: oddenek-podzemní, listy jsou šupiny (kosatec)
oddenková hlíza (brambora)
stonková hlíza (kedluben)
podděložní článek (ředkvička)
úponky (vinná réva)
šlahouny (jahodník)
trny (trnka)
fylokládia (chřest)
brachyblast = zkrácený stonek, u jehličnanů z něho vyrůstají jehlice ve svazečku
Hospodářský význam: zelenina, papír, koření, korek, cukr, pícniny, dřevo
LIST = FYLOM
List se vyvíjí a roste pomocí meristémů (apikální, marginílní)
Funkce: 1. fotosyntetická
- transpirace
- asimilace – vede lýkový proud
- transpirace
Asimilační list : řapík, čepel, žilnatina, palisty (na bázi řapíku, zbytky listu) mohou srůstat = botka
U některých rostlin chybí řapík a list celou svou plochou objímá stonek = listová pochva
(obilniny) s jazýčkem a oušky.
Listová strana: bifaciální list –lze rozlišit dvě strany:
- adaxiální=vrchní s kutikulou a minimem průduchů (jen u listů vodních rostlin
co plavou na hladině jsou průduchy na adaxiální straně)
- abaxiální=spodní – hodně průduchů
monofaciální list –nerozlišíme strany, (cibule)
Anatomie listu – listový mezofyl:
jednoděložné– nerozlišený mezofyl = chlorenchym, od povrchu ke středu se snižuje počet chloroplastů,
zvyšuje se počet intercelulár. Uzavřené cévní svazky.
dvouděložné – mezofyl rozlišen na palisádový a houbový parenchym
CS je uzavřený, u C4 rostlin je obklopen škrobovou pochvou.
palisádový parenchym – je blíže k adaxiální straně (horní), buňky mají válcovitý tvar a hodně
chloroplastů (fotosyntéza).
houbový parenchym – je blíže abaxiální straně mají hodně mezibuněčných prostorů, málo
chloroplastů a velkou vakuolu
Cévní svazky vytváří na listu žilnatinu. U jednoděložných (souběžná), dvouděložné (síťovitá).
Opad listů=chorize – před opadem se na bázi řapíku vytváří odlučná, vrstva buňky slizovatí a oddalují se
od sebe.
Hydatody – buňky u kterých dochází k výdeji vody v kapalném stavu = gutace (vznikají kapičky) u rostlin
v prostředí s vysokou vzdušnou vlhkostí, jsou na okraji listu (jahodník a kontryhel brzy ráno).
Průduch = stoma – tvořen průduchovou štěrbinou a párem svěracích buněk. Otevřenost průduchu je
dána turgiditou buněk svěracích (turgorem, tlakem v buňce, množstvím vody uvnitř i
vně rostliny). Svěrací buňky obsahují chloroplasty.
Listová vernace – způsob uložení listů v pupenu. Listy v pupenu pak chrání šupiny.
Listeny – zelené nebo jinak zbarvené útvary v oblasti květů – ochranná fce (Anturie-obrovský zbarvený
listen), (plevy, plušky, pluchy-u trav).
Metamorfózy: Cibule – zdužnatělé listy Palistové trny – bodlák
Trny – chrání před býložravci Šupiny – asparágus
Úponky – hrachor Kalich, koruna, okvětí, tyčinky, pestíky
Hospodářský význam: zelenina, koření, pochutiny, léčiva, průmysl, pícniny