- Trávicí soustava člověka zajišťuje příjem potravy, její mechanické a chemické zpracování, vstřebání živin, vyloučení nestrávených zbytků, ústí do ní žlázy a hlen.
Trávení (digesce) – rozštěpení větších molekul na malé pomocí trávicích enzymů.
Vstřebávání (resorpce) – průchod malých molekul potravy přes střevní stěnu do krve a lymfy.
Trávicí trubice – tvořena sliznicí, vazivem a hladkou svalovinou. Na obou koncích je opatřená příčně pruhovanou svalovinou – svěrače – ovládání příjmu a vyprazdňování.
- DUTINA ÚSTNÍ
Počátek trávicí soustavy člověka. Skládá se ze zubů, jazyka a slinných žláz. Její funkcí je příjem potravy, promísení se slinami, rozmělnění a v malé míře i chemické zpracování.
Zuby – díky nim je potrava rozměněna. Jsou zasazeny v zubních jamkách (alveolách) Lidský chrup je rozlišen na řezáky, špičáky, třenové zuby a stoličky. Počet zubů těchto typů se zapisuje jako zubní vzorec.
Mléčný chrup = dočasný – má zubní
vzorec 2-1-0-2 (celkem 20 zubů) prořezává se od 6. do 30. měsíce.
U dospělého = definitivní chrup je 2-1-2-3 (2 řezáky, 1 špičák, 2 zuby třenové a 3 stoličky) celkem 32 zubů. Prořezává se od 6. roku.
Stavba: 1) korunka – vyčnívá z dásně, krček, jeden nebo vice kořenů,
2) zubní sklovina (email) – tvrdá vrstva v oblasti korunky z hydroxyapatitu, obklopuje měkčí vrstvu
zubovinu (dentin). Obklopuje zubní dřeň – obsahuje nervy a cévy. Mezi zubovinou a dření jsou
odontoblasty – produkují nový dentin.
zubní cement – kryje dentin v oblasti kořene,
Zuby jsou uloženy v jamkách a drží je zde vazivo – ozubice (periodontium) a dáseň.
O zuby je třeba pečovat – 2x denně čistit, jsou ohroženy zubním kazem – mikroorganizmy vytváření zubní plak, které naleptávají sklovinu – odhalí dentin a vzniká citlivost na chlad, tlak. Pokud bakterie proniknou až do dřeně a k dásni vzniká zánět. Pomáhá fluor, správným čištěním zabráníme vzniku zubního kamene – ze zubního plaku – vzniká mineralizací anorg. solí..
Paradontóza – poškození tkání co drží zuby, krvácení, viklavost a předčasná ztráta zubů.
Dentinace- prořezávání zubů, základy zubů jsou už před narozením
Jazyk – příčné pruhovaný sval. Na jeho povrchu jsou chuťové pohárky, díky kterým vnímáme chuť jídla. Chuťové buňky vnímají 4 chuti: sladkou na špičce, slanou a kyselou na krajích, hořkou v zadní části.
Slinné žlázy – vylučují sliny, příušní, podčelistní a podjazykové.
Obsahují a) vodu 99%,
- b) enzym ptyalin = α amyláza – rozkládá škrob a glykogen na maltózu (ptyalin je dřívější název),
- c) mucin – hlen na spojení a osliznutí potravy – lepší průchod a ochrana sliznic před kyselinami a
- d) protilátky = imunoglobulin A – již v ústech likvidují mikroorganizmy.
Sekrece slin je řízena vegetativním nervstvem a reflexně z přítomnosti potravy v dutině ústní nebo senzoricky očima, čichem.
- HLTAN
Při polknutí se uzavře hrtan příklopkou a zastaví se dýchání, sousto je posunuto z do jícnu.
- JÍCEN
Trubec 25-28cm. Je tvořen hladkou svalovinou, která vyvolává stahy, rytmické pohyby (peristaltika) ty posouvají potravu do žaludku. Sliznice umožňuje produkcí hlenu posouvání potravy.
- ŽALUDEK
Rozšířená část trávicí trubice o objemu 2-3 litry může narůst i na 5l.
Části: česlo – ústí jícnu do žaludku, Tělo žaludku – klenby a zakřivení, vrátník – ústí do střeva, opatřen
silným svěračem, po malých kouscích pak pouští tráveninu do dvanáctníku. Peristaltika x antiperistal.
Potrava spouští trávení: a) mechanické – stahy hladké svaloviny žaludku, rozmělnění a promíchání.
- b) chemické – vzniká trávenina, produkce žaludeční šťávy je řízeno nervově
i hormonálně – gastrin.
Žaludeční stěna – sliznice, podslizničí, hladká svalovina, seróza = pobřišnice.
Žaludeční šťáva – bezbarvá tekutina z 99% voda.
Kyselina chlorovodíková – způsobuje kyselost žaludku – nízké pH – při smíchání s potravou je pH 2-4,
usnadňuje trávení masa a má baktericidní účinky (nespecifická imunita), aktivuje žaludeční enzymy. Rozpouští nerozpustné minerální látky na soli dobře rozpustné ve vodě. Bobtná vazivové tkáně masa.
Pepsin – enzym, vzniká až po přeměnění pepsinogenu pomocí HCl. Je to Proteáza – štěpí bílkoviny.
Chymozinu – sráží mléčné výrobky – hodně u kojenců, lepší následné trávení.
Lipázy – štěpí tuky.
Mucin – hlen, chrání stěny žaludku před působením kys. chlorovodíkové a pepsinem, porušením
vznikají žaludeční vředy.
Pokud obsahuje voda 10-20 min, sacharidy 2h, bílkoviny 4h, tuky 6h (sklenkou mléka nebo kouskem sýra před požitím alkoholu zpomalíme jeho průchod do střeva kde se má vstřebat do krve).
- TENKÉ STŘEVO
Dochází zde ke konečnému natrávení potravy a vstřebání živin = resorpce. Délka 3-5m, šířka 3-3,5cm. Potrava zde zůstává 4-6h. Má zásadité prostředí.
Jeho povrch je zvětšen pomocí klků – vstupují do nich nervová zakončení, cévní a mízní vlásečnice. Klky jsou pokryty jednovrstevným resorpčním epitelem, který tvoří buňky enterocyty – z jejich povrchů vystupují tenké výběžky mikroklky (kartáčový lem) obsahují četné enzymy a zvětšují vstřebávací plochu. (plocha střeva je 300m2).
Pohyby střeva umožňuje svalovina = peristaltika, a také segmentační pohyby = prstencové stahy na lepší promísení traveniny.
Stavba: a) Dvanáctník – ústí do něj žlázy slinivky břišní a žlučníku.
Zbytek svinutých kliček střev je zavěšen pomocí tenké zřasené blány okruží.
- b) lačník – horní oddíl, 1-1,5m, je místem nejintenzivnějšího trávení a vstřebávání.
- c) kyčelník – dolní úsek, 2-2,5m,.
Střevní šťáva – ústí zde žlázy ze slinivky, jejím základem je hlenovitý sekret ze střevních žláz = Brunnerovy žlázky ve dvanáctníku. pH střevní šťávy je 7,5-8. Za den se vytvoří 1,5-2,6l střevní šťávy.
- TLUSTÉ STŘEVO
Délka 1,5m, šířka 5-7cm. Má tenčí stěnu než tenké střevo a také redukovanou svalovinu. Uvnitř je sliznice s hlenovými žlázkami. Povrch je členitý v řasy.
Tlusté střevo slouží k zahušťování potravy (nikoliv k jejímu trávení – neprodukuje žádné trávicí enzymy), probíhá zde vstřebávání zbylé vody, solí a vitamínů.
Střevní mikroflóra – Díky symbiotickým bakteriím zde probíhají kvasné a hnilobné procesy (vznikají plyny- methan, vodík, sirovodík,CO2 a skatol a indol – z aminokys. – dodávají typický zápach).
– Střevní mikroflóra se uplatňuje jako nespecifická imunita – antibiotiky dochází ke zničení střevní mikroflóry –
projevuje se jako nepříjemné průjmové onemocnění. Je potřeba je dodávat z jogurtů, kysaných mlék a sýrů. – Mikroflóra vyrábí i vitamíny – B12 – ten není schopno lidské tělo vstřebat, K2 – má stejné vlastnosti jako K1
z potravy, oba se účastní srážení krve.(díky Escherichia coli), kvasné bakterie pak rozkládají celulózu.
Stavba: slepé střevo s červovitým výběžkem = apendix (10-15cm) – obsahuje lymfatickou tkáň
tračník – vzestupný, příčný, sestupný, esovitý = esovitá klička, poslední oddíl je
konečník s řitním otvorem – mí 2 svěrače: vnitřní – hladké svalstvo, není ovládán vůlí.
vnější – příčně pruhovaná sval.
Řitním otvorem se při defekaci dostává z těla stolice – vzniká za 18-20hod je to reflexní děj. Stolici tvoří nestravitelné zbytky potravy, odloupané buňky epitelů, voda, anorganické látky, produkty rozkladu žlučových barviv (určují barvu stolice), odumřelé bakterie a produkty jejich metabolismu. Defekačni reflex je řízen z oblasti křížové míchy. Stolice vyjde při uvolněni vnitřního svěrače (hladké svalstvo) a vnějšího svěrače (příčně pruhované svalstvo)- proto můžeme zadržovat stolici.
- PŘIDATNÉ TRÁVICÍ ŽLÁZY – Mezi žlázy trávicí soustavy patří slinivka břišní a játra.
SLINIVKA BŘIŠNÍ (pankreas)
Je to žláza s vnější i vnitřní sekrecí. 14-18cm, dlouhý orgán, nejširší části uložena ve 12-ku. Nachází se pod žaludkem.
Vnější sekrecí do dvanáctníku v místě dvanáctníková papila, produkuje trávicí šťávu pankreatickou šťávu:
- a) hydrogenuhlučitanové anionty – neutralizují HCl
- b) trypsin a chymotrypsin – proteázy, vznikají aktivací z trypsinogenu a chymotrypsinogenu.
- c) enzymy amylázy – štěpí cukry
- d) enzymy lipázy – štěpí tuky
Vnitřní sekreci, produkce hormonů regulujících hladinu cukru v krvi (inzulin, glukagon).
ŽLUČNÍK
Uložen na spodní straně jater. 40-60ml. Hromadí se zde a zahušťuje žluč vznikající v játrech. Až 1l denně. Žlutohnědá kapalina, na vzduchu zelená. Do 12-ku vstupuje žlučovodem v místě dvanáctníková papila.
Obsahuje: a) hlen
- b) žlučová barviva – bilirubin (podmiňuje barvu žluči, vzniká rozkladem hemoglobinu, dostává se
žlučí do střeva a působením bakterií se rozkládá na barvivo urobilinogen –
je přítomné ve stolici a způsobuje i její zbarvení.
- c) žlučové kys. a jejich soli – urychluji vstřebávání tuků – emulgace – podílejí se tak na uvolnění a
vytvoření vitamínů rozpustných v tucích ADEK. Aktivují enzym
střeva pankreatickou lipázu. Žlučovodem je odváděna do
- d) cholesterol – k syntéze žlučových kyselin a steroidních hormonů. Pokud je ve žlučníku
nedostatečná koncentrace žlučových solí, dochází k zahuštění tekutiny,
cholesterol se sráží a vytváří žlučové kameny = cholelitiáza.
JÁTRA
Největší a nejtěžší žláza v lidském organismu 1,5kg.
Jsou uložena v dutině břišní pod bránicí napravo. Je tvořena 2 laloky.
V játrech probíhá přeměna živin, kterou z trávicí soustavy přiváděny krví – 90% vrátnicovou žílou, 10% jaterní tepnou (dělí se na 2 větve – každá zásobuje jeden lalok – tato krev slouží k výživě jater a přísunu kyslíku k jaterním buňkám).
Jaterní lalůčky – základní stavební jednotka jater. Tvar mnohostěnu, 1-2,5mm. Jaterní lalůčky se skládají z jaterních buněk = hepatocyty – vytvářejí trámce, které směřují koncentricky do středu lalůčku. Na vnějším okraji trámce jsou interlobulární (vmezeřené) žilky a tepénky, jimiž je vedena krev z vrátnicové žíly nebo jaterní tepny. Tyto kapiláry vstupují mezi trámce, kde prochází krev kanálky = sinusoidy – výměna látek mezi hepatocyty a krví.
Ve stěnách Sinusoid jsou zvláštní buňky, makrofágy = Kuppferovy buňky (mnonukleární fagocytární systém). Pohlcují cizorodé částice (viry, bakterie) nebo poškozené buňky. Sinusoidy ústi do společné centrální sběrné žíly – vede u prostřed lalůčku.
Do štěrbin mezi trámci vylučují hepatocyty žluč. Odtud odtéká do žlučových kanálků, ty se spojují ve žlučovody a opouští játra, vychlípeninou žlučovodů je žlučník – zde se žluč ukládá. Pak ústí do dvanáctníku.
Bohaté cévní řečiště zadržuje v játrech asi 1,5l krve. Za minuty játry proteče 20% veškeré krve těla. Krev je z jater vedena jaterními žílami do dolní duté žíly – tím se vrátnicový oběh uzavírá.
Játra jsou schopné vykonávat svou funkci, i když je zničena ½ – ¾ jater. Jaterní buňky mají výbornou regenerační schopnost a rychle nahrazují nefunkční tkáň – jiné tkáně nemají takovou schopnost.
- Při operaci bylo 50-60% jater odstraněno a během několika měsíců znovu dorostla do původní velikosti.
Funkce jater:
1) přeměna živin – z jednoduchých cukrů zde vzniká glykogen – při potřebě se mění opět na glukózu. Z tuků
se vyrábějí lipoproteiny. Přeměna aminokyselin a syntéza plazmatických bílkovin.
2) zásobárna živin – ukládaní cukrů – glykogenu – významná zásoba energie. Až 20% hmotnosti jater,
ukládají se i méně tuky a bílkoviny.
3) účast v přeměně živin – udržují stálou koncentraci glukózy, aminokyselin a lipidů v krvi.
4) přeměna a ukládání vitamínů – obsahuje velké množství vitamínů.
5) hormonální regulace – produkují hormony. Angiotenziden – regulace množství vody a solí v organismu.
Somatomedin – umožňuje působení růstového hormonu.
6) tvorba tepla – teplo vzniká hlavně při deaminaci aminokyselin. Krev vytékající z jater má nejvyšší teplotu
v těle 39°C. Produkují 1/7 tepla těla.
7) detoxikace – chemická přeměna jedovatých látek – amoniak, alkohol, houbové jedy, aromatické
uhlovodíky… Probíhají zde oxidačně-redukční reakce a metylace. Produkty detoxikace se
vylučují do žluči nebo transportují krví do ledvin.
8) tvorba žluči – ovlivňuje trávení lipidů a vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích.
9) účast na krvetvorbě – syntetizují se zde bílkoviny krevní plazmy. Rozkládají se zde červené krvinky –
pomocí Kuppferových buněk. Vytváří se zde zásoba železa a vitamínu B12.
10) význam při srážení krve – tvoří se zde fibrinogen a protrombin. Dále i Heparin – protisrážlivý.
11) krevní rezerva – zadržují velké množství krve a v případě potřeby (snížení krevního tlaku – krvácení) ho
uvolní do krve.
12) složka imunity – Kuppferovy buňky tvoří ½ makrofágů těla.
METABOLISMUS
Jedná se o přeměny látek a energie: a) Anabolismus – Z jednoduchých látek vznikají látky složité.
Spotřebovává se energie.
- b) Katabolismus – Štěpení složitých látek na jednodušší. E se uvolňuje.
- Anabolismus a katabolismus jsou v dynamické rovnováze, přibližně stejný počet látek se vytvoří a stejně tak rozloží.
Některé látky nemohou vznikat z přeměny jiných látek, ale přijímány z venku – esenciální aminokyseliny – všechny jsou v živočišných bílkovinách, rostlinná je na ně chudá. Nejlepší je jíst kombinovanou stravu.
- Aby tělo získávalo energii, musí přijímat živiny z potravy. Organismus získává energii 2 způsoby:
1) Oxidoredukční reakce – živiny se štěpí na konečné produkty. Základem je přenos elektronů. Tuky a cukry
se řadou biochemických reakcí štěpí na CO2 a H2O. Při rozkladu bílkovin vzniká močovina a org látky. Uvolňuje se velké množství energie (tepelná + využitelná pro buňky).
2) Štěpení makroenergetických vazeb – ATP – po odštěpení 1 fosfátu se uvolní velké množství energie – je
využita k dalším mechanickým nebo chemickým procesům. ATP = univerzální energetické platidlo.
METABOLISMUS CUKRŮ = SACHARIDŮ
- Nejsnáze získatelný a rychle využitelný zdroj energie. Jsou klíčové pro nervovou tkáň a kosterní svaly.
- V přijaté potravě jsou ve formě polysacharidu (hlavně škroby) a disacharidů (sacharóza). Konečným produktem jejich štěpení jsou monosacharidy – glukóza, galaktóza a fruktóza.
Glukóza – hroznový cukr, se rychle vstřebává hlavně v lačníku TS. Přechází do krve a do jater. Něco je využito jako energie, zbytek přeměněn na glykogen– živočišný škrob. Glukóza se může vytvořit i sama v těle při procesu = glukoneogeneze – třeba z aminokyselin, tím se může v játrech vytvořit větší zásoba glykogenu. Ve svalech glukoneogeneze neprobíhá, proto jsou závislé pouze na glukóze z krve (z potravy).
Glykogen – je nejvýznamnějším polysacharidem živočišných buněk. Hodně také ve svalových buňkách – je to neobyčejný zdroj energie. Při potřebě se štěpí na glukózu a ta se uvolňuje do krve, proto i hladina glukózy v těle = glykémie, značně kolísá – ale vždy se udržuje v rozmezí 3,5-6,3 mmol/ l krve. Nevýhodou glykogenu je jeho rychlá spotřeba, proto se při hladovění rychle spotřebuje a jako zdroj energie se využijí lipidy.
Začíná trávením škrobu – α amylázou a pokračuje ve dvanáctníku pankreatickou amylázou na maltózu.
Při dalším průchodu střevem se štěpí na glukózu. Ta vstupuje střevní stěnou do krve. Do enterocytů vstupuje glukóza společně se Na+ ionty, pomocí sodno-glukózového transportního proteinu = symport (kotransport).
Štěpí se zde další disacharidy – sacharóza na glukózu a fruktózu, laktóza na glukózu a galaktózu. Vyskytuje se v krevní plazmě a odtud míří ke všem buňkám. Při hladovění se náhradním zdrojem stávají aminokyseliny.
Hladina glukózy = glykémie – je kontrolována glukoreceptory v mezimozku v hypotalamu a ve stěnách nejvýznamnějších tepen. Hladina glukózy v krvi je řízena hormonálně (inzulín, glukagon, adrenalin). Inzulín umožňuje přecházení glukózy hlavně do jater, kosterních svalů a do tukové tkáně. Naopak glukagon, adrenalin, somatotropin, glukokortikoidy – hladinu glukózy zvyšují.
METABOLISMUS BÍLKOVIN = PROTEINŮ
- Pro člověka jsou jediným zdrojem aminokyselin – mají význam jako složky enzymů, stavebních proteinů, buněčných receptorů, růstových faktorů, některých hormonů, imunoglobulinů…
Z aminokyselin se ve tkáních vytvářejí proteiny = proteosyntéza. Jsou součástí mnoha významných fyziologických a biochemických dějů.
- Z uhlíkatých zbytků aminokyselin se glukoneogenezí vytváří glukóza. Jsou součástí DNA, purinových a pyrimidinových bází.
- Proces kdy z jedné aminokyseliny vzniká druhá (přenos aminové skupiny an jinou aminokyselinu) = transaminace.
Při jaterních onemocněních se výrazně zvedá hladina enzymů – transamináz (alaninaminotransferáza, aspartátaminotransferáza) – proto se dělá vyšetření krve na tyto enzymy v případě podezření jaterních onemocnění, ale i při infarktu myokardu.
- V játrech probíhají i rozkladné děje aminokyselin = deaminace. Nadbytečný dusík se přeměňuje na amoniak – jedovatý. Po sloučení s CO2 v ornitinovém (močovinovém) cyklu – vytváří netoxickou ve vodě rozpustnou močovinu, která přechází do krve.
Hladina aminokyselin je v organismu kontrolována, při nedostatku dojde ke štěpení vlastních bílkovin nebo zvýšení příjmu potravy. Dusíková bilance – množství AK v těle. negativní DB – org. odbourá více AK než příjme. Pozitivní DB – org. příjme více AK než odbourá.
Hormony také ovlivňují množství AK v těle. Glukokortikoidy snižují množství AK. Inzulín, somatotropi, testosteron – zvyšují množství AK.
Jsou rozkládány v žaludku pepsinem na peptidy. Ve dvanáctníku se pak peptidy přeměňují na oligopeptidy a pak na aminokyseliny. Spolu se sodíkovými ionty transportovány do enterocytů a do krve.
Aminokyseliny, které se nezpracují v játrech, jdou do tkání (hlavně svalů) kde jsou využity k tvorbě bílkovin =proteosyntéza. Nedostatečný přísun vede k odbourávání ze svalů.
METABOLISMUS TUKŮ = LIPIDŮ
- Důležitá energetická zásoba, hlavně v podobě triacylglycerolu. Jsou nerozpustné ve vodě a vytvářejí velké kapky.
Tělo je přijímá jako triacylglyceroly, fosfolipidy, cholesterol.
Triacylglyceroly – 95% lipidů v plazmě. Takto je nelze enzymaticky rozštěpit. Soli žlučových kyselin jsou schopné jejich emulgace na velmi malé tukové kapénky tyto kapénky štěpí Lipázy na volné mastné kyseliny a monoacylglyceroly. Dále se spojují v malé částečky triacylglycerolů 0,08-05mikrometrů = chylomikrony – takto se dostávají do lymfatických cév. Mízou jsou pak (společně s cholesterolem a vitamíny ADEK) transportovány do krevního oběhu. Mastné kys. s krátkými řetězci vstupují pak do Vrátnicového oběhu. V těle se ukládají jako tukové zásoby.
U člověka normální postavy 70kg tvoří tukové zásoby až 1/10 hmotnosti. Při hladovění se jako náhradní zdroj využívají bílkoviny-proto úbytek svalové tkáně při hladové dietě – ne úbytek tukové tkáně!
Hnědá tuková tkáň – tvoří ji drobné buňky – multilokulární adipocyty s větším množstvím tukových
kapének. V novorozeneckém období v oblasti lopatek. Pro udržení tělesné teploty. Nemají ještě plně vyvinut termoregulační systém.
Bílá tuková tkáň – buňky s jednou velkou tukovou kapénkou = unilokulární adipocyty. Především v oblasti břišních orgánů. Dlouhodobá zásobárna chemické energie. Tepelná izolace, proti mechanickým nárazům.
VSTŘEBÁVÁNÍ VODY A IONTŮ
Společně s živinami se v lačníku a kyčelníku vstřebává i velké množství vody. Větší část pak přechází do krve. Trávenina e zahušťuje. Krov vody se vstřebávají vápenaté a sodné ionty. Trojmocné železo se před vstřebáním změní na dvojmocné.
V tenkém střevě se ještě vstřebávají vitamíny rozpustné ve vodě, kys. listová, žlučové kyseliny.
Energetický metabolismus:
BAZÁLNÍ -přibližné množství energetického příjmu potřebné pro zachování základních životních funkcí. Ve výši této hodnoty není zohledněn energetický příjem potřebný pro pokrytí denních pohybových aktivit. Tento výpočet je také nepřesný pro lidi s mimořádnou tělesnou stavbou, ať svalnaté či obézní.
| muži | ženy | |
| podváha | <20 | <19 |
| normální | 20-24,9 | 19-23,9 |
| nadváha | 25-29,9 | 24-28,9 |
| obezita | 30-39,9 | 29-38,9 |
| těžká obezita | ˃40 | ˃39 |
1kcal = 4,2kJ 1g cukru…………………….4kcal / 16,9kJ
1g bílkovin………………….4kcal / 17kJ
1g tuku………………………9kcal / 38kJ
Index tělesné hmotnosti – BMI (body mass index)
= hmotnost těla / výška v metrech2
Energetická bilance: pozitivní=obezita, negativní=podvýživa
Centrum hladu a sytosti je v boční části hypotalamu podílí se stahy žaludku.
VÝŽIVA
Zdravá, vyvážená strava obsahuje cukry, tuky, bílkoviny, vitamíny, minerální látky a vodu. První tři typy označujeme jako živiny. Člověk potřebuje množství živin podle věku, fyzické aktivity, a fyziologického stavu (těhotenství). Denní skladba živin by měla být přibližně: 50-60% cukry, 15% bílkoviny, 20-40% tuky
Sacharidy
Hlavní zdroj okamžité energie, z masa a škrobu jsou snadno stravitelné, ovšem celulóza je nestravitelná. Nejlépe se rozkládají rostlinné sacharidy a z masa glykogen.
Vláknina – obsahuje celulózu-hemicelulózu-lignin = hrubá nerozpustná vláknina – je nestravitelná. Pektiny =
stravitelná – rozpustná vláknina. Podporuje pohyb střev a brání zácpě a vzniku střevních obtíží –
změkčuje stolici, váže na sebe část cholesterolu, některé jedovaté a karcinogenní látky –
prevence proti nádorovým onemocněním. Ovoce, zelenina, luštěniny, tmavé pečivo. Zaplňuje
žaludek, snižuje chuť k jídlu, urychluje vyprazdňování.
Bílkoviny
Spíše zdroj aminokyselin než energie.
Důležitý je příjem esenciálních aminokyselin, které si tělo neumí vytvořit (leucin, isoleucin, lysin, methionin,
fenylalanin, treonin, tryptofan, valin). Nejhodnotnější bílkoviny jsou živočišné, málo pak rostlinné.
Při dlouhodobém nedostatku bílkovin dochází k proteinové malnutrici – zmenšení svalové síly a výkonu, zastavení růstu, větší riziko infekcí, anemie.
Tuky
Dlouhodobou zásobou energie. Esenciální mastné kyseliny – musíme přijímat z potravin (kys. linolenová, linolová), jsou to nenasycené m. kys.- z rostlinných olejů – snižují hladinu cholesterolu v krvi a umožňují
vstřebávání vitamínů, které jsou rozpustné jen v tucích (A,D,E,K).
Nasycené m. kys. jsou škodlivé – živočišné a jsou výsledkem ukládání cholesterolu.
Fosfolipidy – k nejběžnějším patří fosfoglyceridy, jsou významnou složkou biologických membrán.
Cholesterol – patří mezi steroidy, získává se z živočišných potravin, ale tělo si ho ve větší míře vyrábí i samo
v játrech. Důležitá složka membrán a myelinových pochev. Slouží při výrobě vitamínu D,
žlučových kyselin a steroidních hormonů (glukokortikoidy a mineralokortikoidy, testosteron a
estrogeny).
- V krvi se přenáší prostřednictvím lipoproteinů:
- a) LDL – cholesterol z jater do tkání, zlý cholesterol, zvyšuje riziko vzniku aterosklerózy.
- b) HDL – hodný cholesterol, z krve je transportován do jater, působí proti usazování
aterosklerotických plátu do stěn cév.
Minerální látky
Důležité jako stavební látky a pro různé procesy v organismu. Jsou složkami enzymů, základem kostry.
Oligoelementy (denní dávka kolem desetin gramů až jednotek gramů).
P – součást ATP, buněčné membrány, složka kostí. Ryby, plody moře, kuřecí maso, ořechy, mléko, žloutek.
Ca – tvorba kostí a zubů, pro srážení krve, kontrakci svalů, součást membrán, křeče. Mléko sýry, luštěniny.
Mg – aktivace enzymů, přenos nervových vzruchů, svalové kontrakce, svalový třes a křeče. Ořechy, hrách,
mléko, maso.
K – se sodíkem udržují osmotický tlak, šíření nervových vzruchů, regulace krevního tlaku. Maso, banány,
fíky, avokádo, brambory. Jeho hodně v buňkách.
Na – udržuje osmotický tlak. Kuchyňská sůl. Hodně mimo buňky.
Cl – reguluje pH, HCl při trávení, je ho hodně v mozkomíšním moku.
Mikroelementy = stopové prvky (denní dávka setiny až desetiny miligramů).
Fe – hemoglobin, anémie při nedostatku. Špenát, luštěniny, maso.
I – syntéza hormonů štítné žlázy, při nedostatku struma, kretenismus. Mořské ryby, mořští živočichové v soli.
F – správný vývin kostí a zubů, proti zubnímu kazu. Mořské ryby, čaj, ořechy, obiloviny, ve vodě, v soli.
Zn, Cu, Se, Cr, Mn, Mo, Co – při nadměrném přísunu jsou toxické.
Při velkých ztrátách anorganických iontů (dlouhodobé zvracení) se mohou infuzí dodávat v podobě: Fyziologický roztok chloridu sodného, Hartmanův roztok, Ringerův roztok.
Vitamíny
Musí být přijímány z potravy, jsou důležitými složkami pro enzymy. Musíme je v malých dávkách přijímat pravidelně v potravě, většinu si nedokážeme vyrobit sami. Některé vitamíny přijímáme v aktivních formách jiné jako provitamíny.
Vitamíny jsou složkami mnoha enzymů = Proenzymy. Syntéza dalších molekul (B12 a kys. listová – vytváření bází NK). Oxidoredukční systémy. Odolnost organismu proti infekcím a toxickým látkám (E).
- a) lipofilní = rozpustné v tucích – ADEK
- b) hydrofilní = rozpustné ve vodě – BC
A = retinol – mléko, žloutek, rybí tuk, mrkev, rajčata. V rostlinné potravě ho přijímáme jako provitamín β –
karoten. Nezbytný pro správnou funkci oční sítnice.
Hypo – Omezený přísun se projevuje vysycháním rohovky (málo slz), porucha vidění
šeroslepost, suchá – zhrublá kůže, porucha tvorby sliznic (dýchací, trávicí, močový
systém) – nebezpečí infekce.
Hyper – nevolnost, zvracení, poruchy vidění, bolest kloubů, vypadávání vlasů, ospalost.
B komplex – Kvasnice, játra, žloutek, vnitřnosti, mléko, zelenina, obilniny, ovoce.
B1 = thiamin – ovlivňuje metabolismus sacharidů ve svalech a nervových buňkách. Při avitaminóze
nemoc beri-beri (nechutenství, zánět periferních nervů, srdeční selhání).
Hypo – únava, bolest svalů, poruchy srdečního rytmu.
B2 = riboflavin – oxidační děje v buňce. Hypo – suchá kůže, zánět spojivek, zhoršení zraku,
rozpraskané rty, záněty rtů, dutiny ústní a jazyka.
B5 = kyselina pantotenová – složka koenzymu A (pro metabolismus všech živin). Přeměna alkoholu
a léčiv. Hypo – zánět žaludku, nespavost, bolest hlavy, nevolnost, plynatost, pálení chodidel.
B6 = pyridoxin – podporuje účinky B5 a B2. Hypo – záněty kůže poruchy nervové činnosti, křeče. U
dětí dlouhodobě pak vzniká mentální retardace poruchy krvetvorby a imunity.
B9 = kyselina listová – (vit. M) syntéza AK a bází, podporuje krvetvorbu. Hypo – poruchy krvetvorby a
nervové činnosti.
B12 = kobalamin – kofaktor některých enzymů, syntéza NK, krvetvorba. Hypo – těžká anémie.
H = biotin – kofaktor enzymů, podpora dělení buněk a růst tkání. Hypo -záněty kůže, bolesti svalů,
nechutenství.
Niacin = kyselina nikotinová – Vitamín PP, B3, B4. Přeměňuje se na NAD. Hypo – onemocnění
pelagra – únava, nechutenství, slabost, záněty kůže, těžké průjmy, porucha
intelektu, halucinace.
C = kyselina L – askorbová – antioxidant, vstřebávání železa, tvorba kolagenu, imunita. Zelenina a ovoce
(černý rybíz a citrusové plody, šípky).
Hypo-avit. – kurděje – krvácení z dásní, vznik vředů sliznice v ústech, krvácení do sliznic a
stolice, anemie.
jarní únava – nedostatek C, léčí se zvýšenou dávkou C (300-500mg).
Člověk, gorila a morče – nemohou vytvářet C.
Pes, kočka, ovce, koza, veverka – umí vyrábět C.
D = kalciferol – rybí tuk, žloutek. Málo i mléko a máslo. UV zářením se v kůži vytváří jeho derivát
cholekalciferol. V játrech se různě přeměňuje a působí jako hormon na metabolismus
vápníku a fosforečnanů. Je důležitý pro správnou mineralizaci kostní tkáně. Stimuluje
imunitní systém.
Hypo – křivice=rachitis – postihuje především děti a mladistvé. Hrudní kost vyčnívá dopředu,
hrudník je propadlý, zpožděné prořezávání zubů, neklid, nervozita, nespavost.
V mateřském mléce je málo D.
Hyper – nechutenství, zvracení, bledost, rychlý pokles tělesné hmotnosti.
E = tokoferol – vejce, libové maso, játra, ryby, syrová paprika, ovesná mouka, majonéza, obilné klíčky.
Antioxidant, zvyšuje odolnost tepen, brání vzniku aterosklerózy, napomáhá hojení a regeneraci.
Hypo – snížení libida, špatná pohyblivost spermií, spontánní potraty, neplodnost.
Nesmí je osoby které berou léky na snížení srážlivosti krve.
K – syntéza protrombinu – pro srážení krve. Nedostatkem se výrazně snižuje srážlivost krve. Hodně u
novorozenců, protože nemají plně vyvinutou mikroflóru (tvorba K). Mají ho nedostatek – krvácení z pupku,
bradavek, kůže.
K1 – listová zelenina, hrách, obiloviny.
K2 – vytváří ho střevní mikroflóra (antibiotika ji zabíjejí).
Voda: bez potravy přežijeme déle než měsíc, bez vody nevydržíme více jak 3 dny. V tekutinách má
být příjem vody zhruba 1,5l v potravě pak 1l. Přebytečný příjem není dobrý- vznikají otoky.
Onemocnění trávicí soustavy
Aft – poranění ústní sliznice
Vředy- v žaludku a dvanáctníku, vzniká působením kys. HCl na stěny-oděry mucinu ze stěn. Symptomy-
pálení žáhy, nevolnost, bolest při jídle, krvácení do žaludku, nebezpečí prasknutí a smrti.
Cirhóza – tvrdnutí jater-poškození cizími látkami-alkohol.
Zácpa = obstipace – nedostatek vlákniny a vody v těle.
Průjem – infekční původ, dehydratace organismu.
Salmonelóza – bakteriální průjmové onemocnění-zánět střev, ze zkaženého jídla, horečky, zvracení, křeče,
Žlučové kameny – vysrážení minerálů ve žlučníku, kameny odírají stěnu žlučníku, málo žluči-žlučníkový
záchvat-ucpání žlučovodů.
Hepatitida – zánět jater, způsobeno viry, ale i alkoholem, alergií a léky. Typ A,B,C
často se nesprávně říká žloutenka, podle žlutého zbarvení tkání!
A-nemoc špinavých rukou, podobný stav jako při horečce, poruchy zažívání, bolest jater, tmavá
moč, dodržovat hygienu před každým jídlem i celkově!
B– přenos krví, podobný průběh jako u A, ale dojde k cirhóze jater.
C– přenos krví a pohl. stykem, nevyléčitelná ve většině případů, nedá se proti ní očkovat a
nemoc se může projevit až za několik let.
Karcinom tlustého střeva = kolorektální karcinom – patří k jenomu z nejčastěji karcinogennímu
onemocnění v ČR a jeho výsky roste. Je potřeba preventivně přijímat vlákninu a regulovat
jídelníček.
Žloutenka – porucha jater, žloutnutí kůže-hodně žlučového barviva bilirubinu, cirhóza, není způsobená virem.
Anorexie – záměrné odmítání stravy- ztráta hmotnosti, ochabování kosterního svalstva, zácpa, nízký tlak,
nepravidelná menstruace, větší riziko onemocnění, záměrné vyvolání zvracení.
Bulimie – v důsledku překonávání stresu, opakované přejídání, střídáno dlouhodobým hladověním, záměrné
zvracení, kolaps metabolismu.
Zánět apendixu – apendicitida – velké bolesti břicha, nevolnost, zvracení, rozdíly teplot v konečníku a
v podpaží. Předpokládá se infekce střevními parazity, viry v kombinaci se stravovacími
návyky. Akutní apendicitida – trvá pár hodin až dnů, je potřeba neprodleně odstranit,
způsobuje perforace a vstup infekce do pobřišnice.
Avitaminóza – úplná absence vitamínů. Hypovitaminóza – nedostatek vitamínů. Hyperv.- přebytek vitamínů