Zaplať Pánbůh, že to nemá druhý díl!
Když jsem si tuto zvláštní knihu vzal prvně do ruky, byl jsem překvapen. Ne však mile, spíše právě naopak.
Jsem poměrně přívětivým konzumentem žánru fantasy, ale to, k čemu jsem se dočetl zde, jsem nikdy neviděl. Odhlédněme od faktu, že daná kniha nemá žádného dohledatelného autora. Přeci jen má za sebou již několik úspěšných dekád na světovém trhu. To však jako čtenář nedokážu pochopit. Děj je roztříštěný a nemá ucelenou linii. Kapitoly na sebe navazují jen velmi okrajově nebo nenavazují vůbec. Autor či autoři se měl/měli více zaměřit právě na dějovou linii, než aby řešil/řešili rozsáhlou výstavbu rodokmenů několika málo postav.
Pro zjednodušení nyní začneme předpokládat, že autorů bylo více, jelikož tak roztříštěný děj napovídá o mnohosti tvůrců. Kolektiv autorů se ani neodhodlal přizvat k práci ilustrátora a kniha je proto velmi chudá a čtenářské oko nemá, nač by se upnulo vizuálně. Ilustrace nenajdeme na jediné stránce, dokonce ani na obálce. Na té je pouze lehce ozdobným písmem uveden název knihy.
Obraťme se však ještě jednou na obsahovou stránku. Odhlédněme od roztříštěnosti dějové linky. Hlavní myšlenkou je, že jakási transcendentní bytost stvořila svět, do něj shodou víceméně nešťastných náhod vložila lidské plémě a nechala jej, aby si vydobývalo potravu, šatstvo a jiné potřeby samo. Ano, můžeme zde dohledat jistou spojitost s Tolkienovým Silmarillionem, ale zdaleka zde děj nejde tolik do hloubky myšlenkových procesů transcendentních bytostí. Tolkien své vyhnání z ráje dokáže popsat věrně natolik, že si čtenář vše snadno představí, avšak v naší recenzované knize se ztrácíme již od druhé kapitoly. Postavy v Silmarillionu odchází z původní, božské domoviny kvůli křivdě, zločinu a jako následek menší vzpoury proti vůli bohů. Odchází v krásné lesklé zbroji připraveny čelit všem nástrahám, které jim svět Středozemě a zlý bůh Melkor chystají. V naší knize je vyhnání z ráje spíše jakýmsi trestem za to, že člověk své božstvo neuposlechl. Můžeme si to přirovnat k tomu, když dítě sní před večeří bonbony, které má zakázané, a je za to posláno spát bez jídla. Takto si můžeme přiblížit onen božský trest.
Velmi slabě je propracováno samotné stvoření lidského rodu. Jedna kapitola nám přibližuje stvoření muže a ženy ze stejného materiálu, ale v kapitole následující je muž stvořen z materiálu jednoho a žena z druhého. Dokonce jde o jinou ženu, než která je uvedena v předešlé kapitole! V tom se jednoduše moderní čtenář nemůže vyznat. Moderní čtenář potřebuje napětí, akci, vášně i klidné pasáže. Tato kniha je však monotónní. Nenabízí velké vzruchy. Snad jen na závěrečných stránkách můžeme dohledat jistou akci a odchylku, jelikož je zde popisován konec známého světa. Nejde sice o mayský kalendář, ale jak se říká, je to taky dobrý. Zde si můžeme konečně plně představovat a konečně můžeme zapojit svou fantazii. Bohužel jde jen o zlomek příběhů, které nám kniha nabízí.
Jako literárně činný autor uznávám, že sepsat takto monstrózní mnohasetstránkové dílo muselo autorům zabrat mnoho času a možná bych mohl omluvit i ony odchylky a nesrovnalosti v ději, ale rozhodně nemohu odpustit fakt, že se čtenář po celou dobu přelouskávání tohoto kusu nevýslovně nudí. Někdo by sice mohl namítat, že je zde alespoň náznak erotična, ale ruku na srdce…co je pro dnešního čtenáře dost erotické? Georg R. R. Martin nás v sáze Píseň ledu a ohně (zpracováno i na seriál Hra o trůny) zásobuje takovým přívalem erotiky, znásilnění, incestu apod., že Padesát odstínů čehokoliv je oproti tomu erotické jako leporelo. Ano, v naší knize najdeme několik incestů a nemálo milostných básní, ale vše je zastíněno celkovým vyzněním a jazykovou nevytříbeností.
Drahý čtenáři, pokud Vám mohu poradit, sáhněte raději po Tolkienovi či Rowlingové. Tam je fantasy na svém místě.
Musíme si ale přiznat, že i po těch mnoha letech prodeje je Bible stále slavná…ale zaplať Pánbůh, že nemá druhý díl!
Tímto se omlouvám všem, kterých se čtení těchto řádků dotklo.