Elfský jazyk
Vznešená elfština, Quenya [kvenja], quenijština [kvenijština], laicky elfský jazyk – jazyk, který pro účely svých knih stvořil britský profesor filologie a spisovatel John Ronald Reuel Tolkien (1892‑1973). V následujících řádcích si přiblížíme základní charakteristiky tohoto umělého jazyka a porovnáme ho s češtinou a angličtinou.
V Tolkienových knihách hovoří quenijštinou převážně skupina elfů rodů Noldor a Vanyar. Dále se můžeme setkat s užíváním vzdělanými lidmi a lidmi z královských rodů. I někteří Valar (duchovní bytosti Tolkienovy mytologie) užívali vznešenou elfštinu v běžném hovoru.
Během několika věků (větší časové úseky v Tolkienových knihách) se Quenya proměňovala a byla ovlivněna i jinými jazyky – převážně pak sindarštinou – jazykem ostatních elfských skupin. V závěru dospěla quenijština do stavu, který je užíván v Tolkienových knihách a který můžeme zaslechnout i ve filmovém zpracování Pána prstenů a Hobita.
Quenya má ve výslovnosti, stejně jako čeština, pět samohlásek: [a], [e], [i], [o], [u] (Y je vyslovováno jako [j]) a nejužívanější z nich je [a]. Na rozdíl od angličtiny jsou zde obsaženy i dlouhé samohlásky. Můžeme zaznamenat i přítomnost Ë. Zde se přehláska používá z čistě praktických důvodů (na konci slova) pro uživatele mluvící anglicky, aby nedošlo k vynechání poslední samohlásky při výslovnosti, k čemuž má angličtina sklony. Vyslovuje se jako [e]. C se vždy čte jako [k][1] a CH se čte jako [ch] – ne jako [č], což je příznačné pro angličtinu[2].
Přízvuk je u dvojslabičných slov posazen na první slabiku, u delších je to téměř vždy třetí slabika od konce slova.
U substantiv ve vznešené elfštině rozeznáváme 10 pádů: nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, instrumentál, respektiv, lokativ, ablativ, alativ a posesiv. Nominativ je stejný jako v češtině – vyjadřuje konatele děje (láma = ozvěna). Genitiv je podobný jako v češtině, ale vyjadřuje i jeden ze způsobů přivlastňování (lámao = ozvěně). Opět českému protějšku je podobný dativ, který kromě klasickému „(ke) komu, čemu?“ vyjadřuje i stav „pro něco/někoho“ (láman = k ozvěně i pro ozvěnu). Akuzativu se používá (opět jako v češtině) pro odpovídání na pádovou otázku „koho, co?“ a je spojován se slovesy smyslového vnímání (vidím, slyším apod.) (lámá/lámar = ozvěnu). Instrumentálem vyjadřujeme prostředek, nástroj, kterým děj konáme (lámanen = ozvěnou). Respektiv je uváděn pouze z Tolkienově korespondenci a není znám jeho význam. Pro vyjádření místa je užíván lokativ, který je spojován převážně s předložkami V a NA (lámassë = na, v ozvěně). Ablativ se pojí s předložkami Z, OD, (PRYČ) Z a popisuje, odkud někdo/něco přichází, pochází (lámallo = z ozvěny). Podobný je alativ, jenž vyjadřuje, kam někdo/něco jde, směřuje (lámanna = k ozvěně). Posesiv je spolu s genitivem způsobem popisování přivlastnění, ale liší se mírně užitím – v genitivu je vlastnictví zohledněno jako věc ukončená (někdo něco měl, ale již nemá), v posesivu je vlastnictví stále trvající (lámava = ozvěny)[3].
Čísla jsou v quenijštině čtyři: jednotné (láma), množné – pro nespecifikovaný počet (lámai), dvojné číslo je pro dvě věci, které jsou stejné (lámat = dva paprsky), např. Pro párové orgány, a hromadné označuje několik kusů z většího celku (lámali = n počet paprsků). Zde si můžeme uvést příklad – pět labutí z hejna. Na rozdíl od angličtiny nemá Quenya dva členy (angličtina má A/AN jako člen neurčitý a THE pro člen určitý), ale pouze jeden – určitý v podobě I. Neurčitost je bez členu.
Stejně jako v češtině přejímají adjektiva tvary substantiv, krom rodu, který má jeden tvar pro všechna adjektiva, čímž se od češtiny mírně odlišuje.
Osoby u verb jsou u jednotného čísla tři, přičemž druhá osoba je shodná s druhou osobou plurálu (stejně jako v angličtině). Plurál má tři, pokud počítáme i osobu druhou, která je stejná pro singulár i plurál.
I Quenya má několik časů pro slovesa. Přítomný čas (prézens) vyjadřuje děj probíhající v daný okamžik. Nevyjadřuje obvyklé nebo opakující se děje jako v češtině nebo angličtině. Perfektum popisuje děje minulé, které jsou ale velmi blízko přítomnosti a jejich stav se může rychle změnit (při projíždění branou města prohlásíme: „Ještě nikdy jsem nebyl v tomto městě.“, což se mění okamžikem, kdy jsme projeli branou). Préteritum i futurum jsou shodné s češtinou – vyjadřují minulost a budoucnost. Infinitiv též odpovídá infinitivu, který známe z češtiny.
Kromě umělých jazyků vytvořil Tolkien i několik druhů písma. Trpasličí písmo (certar) vychází z germánských run. Pro zapisování elfštiny bylo vytvořeno písmo Tengwar, které se skládá ze dvou složek: tengwaru (souhlásky) a tehtaru (samohlásky). Při tomto zápisu se tehtar zapisuje nad znak tengwaru, který tehtaru předcházel. Elfštinu je samozřejmě možné zapisovat i latinkou.
Tento krátký příklad nám ukazuje Tolkienovu genialitu, co se týče lingvistické práce. Sám vytvořil během svého života přibližně 12 umělých jazyků a několik různých druhů písma. Je autorem mnoha próz, které se odehrávají ve Středozemi – fiktivním světě Tolkienových děl.