Filosofie 20.století

 

– ovlivněno Freudem (výklad snů→ chování není ovlivněno jen vůlí, ale i nevědomím), Nietzschem a válkami (ty ukázaly, že vývoj nejde jen dopředu a nemá jen pozitivní změny)

– přínos skepse (pesimismu)

– totalitní režimy (Německo a Sovětský svaz)→ vyvolávají otázku lidských práv a svobody (někteří filosofové třeba nai nemohli volně působit – Jan Patočka v ČSSR)

– praktická filosofie

– každý směr měl jiný problém, vyčleňují se disciplíny (např. filosofická antropologie a politická filsofie)

 

  1. Pragmatismus
  • Konec 19.století v USA- v Evropě 20.století (nejvíce ovlivněná byla VB)
  • zakladatel Wiliam James (založil i biologickou psychologii), dílo Principy psychologie
  • Pragma= čin, praxe
  • Pragmatický = věcné, zaměřeno na efektivitu a racionalitu
  • praktická filosofie = nad vším přemýšlí z hlediska užitečnosti
  • Zabývá se pravdou a chce stanovit její kritéria (užitečnost, úspěch, hodnoty)
  • Důležité jsou praktické výsledky (když člověk něco dělá záměrně, vnímá to jako pravdu), pravda je tedy vždy ve vztahu k lidským záměrům
  • Pravda je ovšem relativní (musíme uvažovat ve vztahu k lidskému záměru)→ např. Karel Čapek a jeho noetická trilogie (nejvíce Hordubal, každý vnímal prvadu jinak)
  • další představitelé Charles Pierce a John Dewey

 

  1. Filosofie života
  • Proti racionalismu a pozitivismu
  • Nejdůležitější je život (nelze pochopit rozumem)
  • Život může být poznán iracionálním pohledem→ síla, která rozeznává život je intuice
  • Zakladatel je Henri Bergson

→ NC za literaturu

  • Problematika prostoru a času – věda může měřit čas (ale pro člověka jsou to jen čísla- člověk vnímá čas jen intuicí (spánek, strárnutí))
  • Naše prožívání je spjato s časem → 2 způsoby poznání:
  1. Rozumem, intelektem
  • Poznáme jen neměnné věci
  1. Cit, intuice
  • Nezkreslená realita i měnících se věcí
  • Dále popsal elan vital = životní impulz (řídící síla)→ stojí i za vznikem světa, i za vývojem společnosti (díky ní se vyvíjí podobné orgány- oko)
  • Morálka
  1. Uzavřená
  • Statická
  • Založena na rozumovém poznání, je neosobní
  • Tlak a normy
  1. Otevřená
  • Dynamická
  • Vychází z nás, my se neustále měníme- ta osobní by měla vycházet z altruismu
  1. Fenomenologie
  • Filosofie pracující s termínem Fenomén (jev)
  • Zkoumá věci takové, jaké jsou
  • Filosofie má zkoumat samotnou podstatu všeho→ toho dosáhne pomocí fenomenologické redukce= člověk se dostane k podstatě jen tehdy, když se zřekne přijímaných názorů a tradovaných pravd
  • Edmund Husserl
  • Ovlivnil Patočku
  • Při vnímání světa nás stále něco ovlivňuje
  • Cílem je odhalení reality v nezkreslené podobě
  • Věda nám konstruuje svět (pomocí výkladů), ale tenhle svět není totožný s tím naším→ naše představa je spjata s prožitkem a emocemi – všichni si vyváříme náš svět Lebenswelt (návštěva lesa)
  • Vědu nezavrhuje
  • To, co vnímáme jsou fenomény→ jelikož je naše vnímání ovlivněno zkušenostmi a emocemi, tak není dokonalé→ nikdy nevidíme pravou podstatu, ale Hussle ji chce poznat (ideje – Platon)→k pravé postatě se dostaneme pomocí fenomenologické redukce→ musíme si uzávěrkovat svět (cílem je dostat se na půdu čistho vědomí, kde nejsme ovlivněny naším světem)→ pouze poté lze poznat čisté fenomény (ideje)
  • Očista vědomí = epoché

 

  1. Novopozitivismus
  • Součást analytické filosofie
  • Navazují na pozitivisty- odvracejí se od ontologie (odklon od jsoucna a hypotéz)
  • Novopozitivisté- nejsou spokojeni s filosofií a jejím vyjadřováním, zaměří se proto na jazyk
  • Analýza politického a vědeckého vyjadřování→ chtějí stanovit přesná a jasná fakta, jakým způsobem by se měl kdo vyjadřovat
  • Znaky: přísné vědecké vyjadřování (žádné spekulace), musí odpovídat tématu, svět není fikce, ale realita, metafyzika je pro ně pseudoproblém (není to žádné vědění, existence Boha nelze dokázat)
  • Carnap,Wittgenstein
  • Zabýval se stavbou věty
  • Cílem je stanovit, co lze jazykově vyjádřit a co už ne→ musíme se zbavit výpovědí, co nedávají smysl
  • Hranice je tam, kde je hranice našeho světa (otázka Boha je nesmyslná→ je za hranicí našeho světa)
  • „O čem nelze mluvit, o tom je třeba mlčet.“
  • Sdělení je doprovázeno dalšími věcmi (ne jenom slovy)→ naším záměrem, pocitem, prostředím→ Jazyková hra (když mluvíme, hrajeme divadlo, přirovnává mluvení a hru)→ale oba musí znát jazyk, gesta (musí vědět jak hru hrát)

Má 3 části:

  1. Ilokuční akt – vztah mluvčího k obsahu sdělení (gesta, pohledy)
  2. Lokuční akt – samotné sdělení
  3. Postlokuční akt- následky a důsledky sdělení

 

  1. Existencialismus
  • Vzniká v první polovině 20.století = křesťanský existencionalismus (zárodky)→ existence je otáčena k bohu
  • V 50.letech Francie – zasahuje módu, literaturu a další (ateisté)= poválečný existencialismus
  • Latinsky existence = bytí, jsoucno
  • Jsou ovlivněni německým filosofem Martinem Heidiggerem

→ jeho dílo Bytí a čas → pojem Da sein= tady být (pobyt zde)→ do světa jsme byli vrženi, musíme se přizpůsobit, musíme zde žít i když víme, že zemřeme (přináší nám to úzkost)

  • Dále se musíme neustále rozhodovat a to nám také přináší úzkost (ale zároveň je to projev svobody)
  • Jean Paul Sartre
  • „Existence předchází esenci“

→ existence= naplnění podstaty

Esence= podstata (idea= Bůh)

→ Bůh neexistuje,podstatnější je naše existence (měli bychom se snažit naplnit podstatu naší existence)→ jelikož není bůh, my sami si tvoříme ideje, naplňujeme si život smyslem, tvoříme si hodnoty

  • Naše hodnoty by měly platit univerzálně, měli by s nimi souhlasit všichni ostatní→ univerzální hodnosty se ale hledají těžko (připadáme si osamoceni)
  • Albert Camus
  • Dílo: Mýtus o Sysifovi

→ Sysifovská práce (zbytečná, tlačil kouli do kopce)→podle něj je celý náš život zbytečný, absurdní (stále děláme něco, co nemá smysl- děláme to ale pořád, protože se nedokážeme vzepřít→ v tom je ta absurdita)

 

 

 

 

  1. Novotomismus
  • Návaznost na Tomáše Akvinského (pouze 1 pravda, dána Bohem, 5 důkazů božské existence-DBE)
  • Papež Lev XIII. – znovuvydávání děl Akvinského
  • století – snaží se propojit víru a rozum, respektování vědy, ale nesmí se zapomínat na duchovní myšlenky
  • Pierre de Chardin
  • Skloubil víru a rozum→ vědec a kněz
  • Církev byla k jeho názorům skeptická
  • Zastával se evolucionalismu→ ten se netýká jen fyzického vývoje, ale vývoje duchovního (kladné vztahy mezi lidmi)
  • Propojení biblického vytvoření světa a evoluce
  • Noosféra (noogeneze)→vývojová fáze → od té doby, co je člověk schopný sebeuvědomění si a myšlení, by si měl uvědomit, že on ovlivnˇuje další vývoj lidstva (my o všem rozhodujeme, i když Bůh existuje)
  • Evoluce by měla směřovat k bodu (ke Kristogenezi)→ v té se nachází bod Omega (cílový bod= Kristus)

 

  1. Neomarxismus
  • Ovlivněni i psychoanalýzou od Freuda
  • Erich Fromm
  • Jaký by měl člověk být
  • Patřil do Frankfurtské školy → kritizovala masovou společnost a majetek, dále nadvládu jednoho člověka nad jiným
  • Dílo: Mít, nebo Být

→kritizuje konzumní společnost, která vnímá člověka jen na základě majetku

  • „Kdo nic nemá, nic neznamená.“
  • Posun od bytí k vlastnění (i v jazyce→ věty doplňujeme slovíčkem MÍT- mám hlad, žízeň)
  • V díle jsou popsány 2 mody existence:
  1. Modus mít
  • Potřeba a touha vlastnit, ale jsme pasivní (nic neprožíváme, nemáme žádné zážitky ze života)
  • Láska – majetnická, chceme druhého vlastnit a omezovat (žárlíme)
  1. Modus být
  • Odpovídá lidskému společnosti, lidé dříve vše prožívali, obětovali se pro druhé
  • Láska – přirozená, péče o druhého