Nižší rostliny

Publikováno administrator
  • Převážně autotrofní organismy.
  • V tylakoidech chloroplastů je chlorofyl a, b, c, d (vždy je chlorofyl a + nějaký další podle skupin řas).

a+b (zelené řasy, parožnatky, krásnoočka), a+c (obrněnky, skrytěnky, hnědé řasy), a+d (ruduchy).

  • Tělo – jednobuněčná nebo mnohobuněčná stélka (thallus) – neobsahuje vodivé CS.
  • Nepříznivé podmínky přežívají ve formě cyst nebo tvoří silné klidové spory = akinety.
  • Jsou součástí fytopanktonu.
  • Jejich studiem se zabývá algologie.

 

TYPY STÉLEK

Bičíkatá (monadoidní) – nejjednodušší typ – jednobuněčná, jeden nebo několik bičíků, tělo kryté pelikulou,

celulózní BS, světločivná skvrna (stigma) v plastidech, sladkovodní druhy mají

pulzující (osmoregulační) vakuolu. zelenivky a krásnoočka.

 

Rhizopodová (měňavkovitá) – jedno i více jaderná stélka, má panožky =pseudopódia, sladkovodní – stigma,

s pulzující vakuolou, bez BS. Zlativky

 

Kokální – jednobuněčná, jednojaderná, buňky bez pulzující vakuoly, v plastidu není stigma. Zelenivka

 

Trichální (vláknitá) – mnohobuněčná, většinou z jednojaderných buněk, vlákna nevětvená nebo jednoduše

větvená. Kadeřnatka

 

Heterotrichální – je podobná trichální, ale vlákna jsou morfologicky i funkčně rozlišena. Draparnaldia

 

Sifonokladální – vláknitá nebo vakovitá, větvená nebo jednoduchá, mnohobuněčná, mnohojaderné buňky.

Žabí vlas

 

Sifonální (trubicovitá) – vláknitá nebo vakovitá, tvořena jedinou velkou mnohojadernou buňkou. Lazucha

                                        (Caulerpa)

 

Pletivná – mnohobuněčná, je nejodvozenější a tvoří přechod k vyšším rostlinám. Parožnatka

tvořena kauloidem = lodyžka, fyloidy = lístky, rhizoidy = příchytná vlákna

 

 

Kolonie = Nepravidelné shluky buněk, které jsou navzájem spojené slizem (sinice).

Cenóbium = pravidelné seskupení buněk, vzniká dělením mateřské buňky, složen z buněk jedné generace.

Dvoubičíkaté buňky tvoří plášť cenobia, bičíky směřují ven. Uvnitř koule, zaplněné řídkým

slizem, se vyvíjejí dceřiná cenobia. (váleč koulivý).

 

ROZMNOŽOVÁNÍ

 

  1. NEPOHLAVNÍ
  2. a) tvorba výtrusů = spór – haploidní(n): aplanospory = nepohyblivé, zoospory = pohyblivé
  3. b) dělení buněk

  

  1. POHLAVNÍ

Tvorba gamet – u řas převládá gametofyt = haploidní stélka (n), na které vznikají gametangia (pohl. org.) – v nich se tvoří pohlavní buňky  (gamety) → splývání:

  1. a) izogamie = gamety stejného tvaru a velikosti.
  2. b) anizogamie = gamety lišící se velkostí – větší gameta je samičí.
  3. c) oogamie = samičí gameta není schopna pohybu a zůstává v gametangiu – nazývá se vaječná

                       buňka (oosféra).

Splynutí samčí pohl. buňky s oosférou =  zygota – jejím dělením vzniká diploidní (2n)

sporofyt – na něm se tvoří výtrusnice (sporangia).

 

  1. VEGETATIVNÍ – fragmentací – rozpadem vláken, kolonií.

 

  1. RODOZMĚNA (metageneze) = střídání pohlavní (gametofyt – n) a nepohlavní generace (sporofyt – 2n), (u

některých řas).

 

Systém

ŘÍŠE ODDĚLENÍ
BAKTERIE Sinice
PRVOCI Krásnoočka
Obrněnky
CHROMISTA Skrytěnky
Hnědé řasy
ROSTLINY Červené řasy
Zelené řasy
Parožnatky

 

  1. SINICE (CYANOBACTERIA)
  • Prokaryotické autotrofní organismy, v thylakoidech mají chlorofyl a další fotosyntetická barviva B-karoten, fykocyanin.  Zásobní látkou je škrob
  • Velmi odolné – v horkých pramenech, skály, pouště, ledovce
  • Většina se nachází v planktonu a při přemnožení vytváří ve stojatých vodách vodní květ, cyanotoxyny
  • Významní producenti kyslíku. V lišejníku v symbióze s houbou

 

Obsahují: heterocyty – bezbarvé buňky, fixují vzdušný dusík, akinety – klidové buňky

aerotopy- plynové vakuoly, k nadlehčování (vodní květy)

 

Rozmnožování: dělení, tvorba akinet, hormogonia – rozpad vlákna na kratší úseky

 

Zástupci: Drkalka, Microcystis, Anabaena, Nostoc, Stigonema

 

  1. OBRNĚNKY  (DINOPHYTA)
  • Většinou v planktonu chladných moří. Chlorofyl a+c.
  • Mixotrofie – autotrofní se příležitostně živí i heterotrofně.
  • Stélka je monadoidní se 2 bičíky, mají pevnou schránku s loženou z destiček.
  • Některé druhy produkují toxiny, které se můžou kumulovat v ústřicích (požírají obrněnky) pak i otravy u lidí.
  • Některé světélkují (bioluminiscence) – díky látce luciferin

 

Trojrožec – spodní pancíř má 3 výrustky, horní jeden.,  Peridinium – sladké vody,

 

  1. KRÁSNOOČKA  (EUGLENOPHYTA)
  • Stélka je monadoidní se 2 bičíky, stigma je mimo chloroplast, chlorofyl a+b, zásobní látka je paramylon, na povrchu je pelikula.
  • Jsou sladkovodní a žijí hlavně ve znečištěných vodách
  • Rozmnožují se dělením – podélně.

 

Krásnoočko zelené, Krásnoočko štíhlé, Phacus

 

  1. SKRYTĚNKY (CRYPTOPHYTA)
  • Sladkovodní plankton, chlorofyl a+c, stélka je monadoidní se 2 bičíky, mohou mít schránku.
  • Mohou obsahovat toxiny= ichtyotoxiny- zabíjejí ryby.

Skrytěnka

  1. HNĚDÉ ŘASY (CHROMOPHYTA)

Často hnědá barva, 1-2 bičíky, barviva: chlorofyly a+c, betakaroten, hnědý fukuxantin a jiné xantofyly,

zásobní látky– laminaran, chryzolaminarin, někdy i olej

 

  1. a) tř. ZLATIVKY
  • Nejčastěji jednobuněčná bičíkatá stélka, vzácně vláknitá.
  • Některé druhy vytvářejí panožky umožňující pohlcování (fagocytózu, např. bakterii).
  • Některé druhy mají inkrustovanou  BS, nebo vytvářejí okolo sebe schránku.
  • Jsou součástí diatomitu = křemeliny.
  • Žijí hlavně ve sladkých čistých vodách, při přemnožení mohou vyvolávat žlutohnědé zbarvení vody.

Synura – kulovité kolonie, Dinobryon – keřovitě větvené kolonie, Hydrurus

 

 

  1. b) ROZSIVKY
  • Jednobuněčné drobné řasy, okolo těla křemičitá schránka ze dvou částí epikon a hypokon. Je z SiO2 proto je i jejich výsky t závislý na přítomnosti této látky v prostředí.
  • Rozmnožování nepohl. dělením.
  • Vyznačují se značnou produkcí biomasy (až 25% na zemi) ve sladkých i slaných vodách a při přemnožení způsobí zápach vody (obsahují hodně oleje).
  • Ze schránek druhohorních a třetihorních rozsivek vznikly vrstvy křemeliny (Františkovy Lázně) – výroba skla, izolačních materiálů a dynamitu. Slouží jako filtrační materiál.

Diatoma, Navicula

 

 

  1. c) CHALUHY
  • Mořské řasy v chladných vodách, s mnohobuněčnými, vláknitě rozvětvenými nebo pletivnými stélkami, velikost až několik metrů.
  • Ve stélkách chaluh se hromadí jód, mohou obsahovat plynové měchýřky k nadnášení.
  • Rozmnožování: vegetativně (rozpadem stélek), nepohlavně zoosporami, pohlavně-izo,anizo, oog, pro většinu druhů charakteristická rodozměna.
  • Význam: produkce obrovského množství biomasy, využívané i hospodářsky, z popela se získává jód a potaš (KCO3) -sklo, potravina – Japonsko, ztužovadla – šlehačky, hnojivo, lékařství – alginové kys.

 

Laminaria – v severních mořích, obrovské stélky, Chaluha bublinatá – severní Evropa, Hroznovice

Bobulák – největší chaluha (60cm za den, až 60 metrů i 100m), pobřeží jižní polokoule,

 

 

  1. d) RŮZNOBRVKY
  • Žijí ve vodě a půdě, podobné znaky se zlativkami.

Posypanka – zelené trsy ve vodě

  1. RUDUCHY = červené řasy (RODOPHYTA)
  • Patří k nejstarším rostlinám na Zemi, jednobuněčná i mnohobuněčná stélka (vláknitá, pletivná).
  • Barviva: chlorofyl a+d, betakaroten, fykocyanin (modrý), fykoeritrin (červený)
  • Zásobní látka – ruduchový (florideový) škrob.
  • Rozmnožování: jednobuněčné – dělení, ostatní – spórami nebo pohlavně (oogamie, rofozměna).
  • Teplá moře
  • Využití – agar – živná půda pro kultivaci bakterií, karagen -v potravinářství jako ztužovadlo, výroba papíru

 

Puchratka kadeřavá – zploštělá vidličnatě větvená stélka, hojná v evropských mořích, přirostlá na

kamenech, vařením se mění v rosol – karagen.

Potěrka – žije v čistých horských vodách a rašelinných tůních, vytváří načervenalé povlaky.

Porphyra – potravina v Japonsku a Číně.

 

  1. ZELENÉ ŘASY (CHLOROPHYTA)

Druhově velmi početná skupina, vyskytují se u nich všechny typy stélek.

Barviva: chlorofyly a+b, karoten, různé xantofyly, BS převážně celulózní, zásobní látka škrob, chloroplasty obsahují bílkovinné tělísko – pyrenoid (vysoký obsah enzymu rubisco (uplatnění v Calvinově cyklu).

V chloroplastech netvoří grana na rozdíl od vyšších rostlin.

 

 

  1. a) tř. ZELENIVKY + jiné skupinky
  • 2-4 stejně dlouhé bičíky, kolonie, cenobia nebo volně žijící.
  • Převážně sladkovodní, tvoří klidová stádia = palmelová.

 

Pláštěnka – žije jednotlivě 2 bičíky, Váleč koulivý – cenobia, bičikaté buňky směřují ven z útvaru-jsou okolo.

Zrněnka – tvoří shluky buněk (tetrády – čtyři buňky pohromadě), zelené povlaky – kameny, kmeny, aerofytická

Zelenivka – tvoří zelené práškovité povlaky na různých podkladech, (chlorella)

Porost locikový – mořský salát , potraviny

Kadeřnatka – hojná v tekoucích vodách, v každé buňce jediný prstencovitý chloroplast s pyrenoidem

Trentepohlia – červenooranžové povlaky na skalách kamenech, potocích

 

 

  1. b) TRUBICOVKY

Většinou mořské, litorální. Stélka sifonální, sifonokladální.

Žabí vlas – přisedlá rozvětvená stélka, pokrývá kameny, sladkovodní

  1. PAROŽNATKY (CHAROPHYTA)
  2. a) PAROŽNATKY
  • Makroskopické rostlinky upevněné rhizoidy v substrátu.
  • Přechodná skupina mezi zelenými řasami a vyššími rostlinami.
  • Řasy s pletivnými stélkami tvarem připomínajícími přesličky.
  • Ve vápenatých vodách bývají jejich BS silně inkrustováné CaCO3.

 

Parožnatka – vegetativně se rozmnožují rozpadem stélky nebo rozmnožovacími tělísky, která se zakládají na

bázi bočních větví, pohlavně se rozmnožují oogamicky, žijí v mírně tekoucích a stojatých

vodách a na bahnitých dnech – vytváření rozsáhlé porosty.

 

 

  1. b) SPÁJIVKY
  • Jednobuněčné vláknité řasy
  • Pohlavně se rozmnožují zygosporami – ty vznikají pohlavním procesem spájením (konjugací) – dvě buňky si ve vlákně si vymění protoplasty. Vegetativně se rozmnožují rozpadem vlákna fragmentací, ty dorůstají v nové jedince.

 

Šroubatka – spirálovité chloroplasty, Jařmatka – hvězdicovité chloroplasty

Krásivka – buňka složena ze dvou stejných částí, v každé chloroplast ale jen jedno jádro.

 

VÝZNAM  ŘAS: plankton, bentos, edafon, producenti kyslíku, potrava živočichů, složka potravy, krmivo, hnojivo, karagen – ztužovadlo, agar – živná půda, jod, potaš – sklo, soda, křemelina – usazená hornina z rozsivek-stavebnictví