- Na rozdíl od svalové soustavy se jedná o pasivní pohybovou soustavu.
- Tvoří oporu celému tělu, slouží jako ochrana vnitřních orgánů (lebka, hrudní koš).
- Je tvořena pojivovou tkání.
- Slouží jako úložiště anorganických látek.
- Probíhá zde krvetvorba.
- Kostní tkáň (viz tkáně)
Mezibuněčná hmota: osein a fosforečnan vápenatým
Buňky: osteocyty, osteoblasty, osteoklasty
- Typy kostní tkáně
- a) Vláknitá = fibrilární (plsťovitá) – propletená struktura vláken (úpony šlach a vazů). Je tvořena jemnou
plstí kolagenních vláken mezi nimi nacházíme mělké prohlubně = lakuny, v nich leží
osteoblasty nebo osteocyty. Má větší odolnost než kost lamelární. U člověka se vytváří ještě
před narozením, kostnatěním chrupavčité kostry plodu. Postupně je nahrazena lamelární
kostí. V dospělosti je vláknitá kost zachována jen v některých hrbolcích kostí, výběžcích a
drsnatinách (jsou především v místech svalových úponů).
- b) Lamelární = vrstevnatá – vzniká z kosti plsťovité. Tvoří převážnou část kostry. Základem jsou jednotky =
osteony – válcovitá struktura probíhající rovnoběžně s povrchem kosti. Uprostřed osteonu je
dutina s Haversovým kanálkem – vedou přes něj cévy a nervy. Stěnu osteonu tvoří 5-16
koncentrických vrstev = lamel tvořených mezibuněčnou hmotou. Ve stěnách lamel
nacházíme prohlubně = lakuny (osteoblasty a osteocyty). Výběžky osteocytů probíhají
napříč kostí drobnými kanálky = volkmanovy kanálky – příčné spojky Haversových kanálků,
kde se dotýkají výběžky, tím je zajištěna výživa a inervace.
- kost kompaktní = hutná (po obvodu dlouhých kostí, povrch kostí plochých a krátkých, mezi
osteony).
- spongiózní = houbovitá (tvoří ttrámce v kompaktní kosti, mezi nimi je kostní dřeň, jsou
uspořádány podle směru tlakového působení při zatížení kosti. Je uvnitř kostí
plochých a krátkých a v hlavicích kostí dlouhých).
- Kostní dřeň
- a) červená – u dětí ve všech kostech, vznikají zde krevní buňky = hemopoéza = krvetvorba. V dospělosti
jen už v kostech krátkých a plochých – jen z nich můžeme darovat kostní dřeň (žebra, lopatka,
pánevní kosti, obratle, lebeční kosti, stehenní kosti). V průběhu života se mění na žlutou dřeň.
- b) žlutá – postupně nahrazuje v dospělosti červenou – ukládání tuku = morek. Významná zásobarna
chemické energie.
- c) šedá – degradovaná žlutá dřeň po ztrátě tukových buněk, zůstává pouze vazivo v pozdním věku. U
starých nebo silně podvyživených lidí.
- Okostice
Na povrchu kosti je okostice = periost. Obsahuje fibroblasty, elastická a kolagenní vlákna a je bohatě prokrvená a inervovaná – bolí když nás někdo kopne do holeně – zde je nejvíce obnažená. Upínají se na ni svaly a umožňuje růst kosti do šířky a hojení zlomenin.
- Tvar kostí
Dlouhá – Dlouhá kost se dělí na 3 části: 2 epifýzy a 1 diafýza je mezi epifýzami. Mezi epifýzami a diafýzou
je tzv. fýza (epifýzodiafyzární ploténka) – tato chrupavčitá ploténka umožňuje růst kosti do délky.
Na povrchu diafýzy pod okosticí je tenká vrstva kompaktní kosti. Epifýzy jsou tvořeny spongiózou a
jsou kryté hyalinní chrupavkou. Loketní, vřetení, holení, stehenní.
Krátká – stavbou podobná epifýzám dlouhých kostí. Na povrchu je tenká kompaktní kost, uvnitř je
spongióza. zápěstní kůstky, obratle, kosti chodidla, dolní čelist a některé lebeční kosti.
Plochá – zevní a vnitřní vrstva obsahuje kompaktní kost, uvnitř je spongióza. Prostory mezi trámci vyplněny
až do pozdního věku červenou kostní tkání. Podílejí se na stavbě pletenců obou končetin. Lebka,
pánev, lopatka, žebro, kyčelní kost.
- Osifikace = kostnatění
Kosti se vytvářejí s chrupavčitého nebo vazivového základu. Osifikace se účastní hlavně osteoblasty a osteoklasty. Osteoblasty produkují mezibuněčnou hmotu a nejprve jsou uloženy na povrchu tvořících se trámců a lamel. Postupně pak vnikají do nové kosti a přeměňují se na osteocyty. Osteoklasty produkují enzymy a těmi rozpouští starou kost – místo pro vznik kosti nové. Uplatňují se celý život při přestavbě kosti = remodelace.
Nejdříve dojde k primární osifikaci – chrupavka nebo vazivo nahrazeno kostí fibrilární.
sekundární osifikace – fibrilární kost je nahrazena kostí lamelární. Kost získává
typický tvar a vnitřní uspořádání.
- desmogenní – přímá z vaziva (ploché kosti, dolní čelist, klíční kost)
- enchondrální = chondrogenní – z chrupavky (přeměna hyalinní chrupavky na kost). Vyvíjí se u zárodků.
- Růst kostí
Do délky – růstové chrupavky mezi epifýzou a diafýzou (asi do 23 let) pak se mění v kostní tkáň.
Do šířky – okostice.
O poznání lidské kostry a orgánů se zapříčinil Nizozemec Andreas Vesalius.Jako první prováděl i veřejné pitvy. Velice přesnou anatomii lidského těla popsal v 7 knihách. I dnes se používají jeho pitevní metody.
Počet kostí: okolo 206, u novorozenců kolem 300 – ty během života srůstájí.
- Spojení kostí
- a) pevné – vazivové spoje – švy lebeční kosti, některé spoje páteře, závěsný zubní
aparát
chrupavčité spoje – úseky hrudní kosti, spoj stydkých kostí, meziobratlové ploténky
pevné spoje – křížová kost
- b) pohyblivé kloubní = kloub – je tvořen kloubní hlavicí a kloubní jamkou, hlavice a jamka dotýkajících
se kostí jsou povlečeny chrupavkou.
Mezi nimi nacházíme diskus a meniskus. Po obvodu styčných ploch jsou kosti
spojené vazivovým kloubním pouzdrem. Na vnitřní straně pouzdra je synoviální
vrstva. Její buňky produkují synoviální tekutinu = kloubní maz (vzniká filtrací
krevní plazmy, zmenšuje tření, obsahuje živné látky, jemné a pevné přilnutí
kloubních ploch, vyživuje chrupavčité disky a menisky), mezi nimi kloubní
štěrbina.
Chrupavka není vyživována ani regenerována, proto dochází časem k oděru a ve stáří pak k bolestivému pohybu.
kloub kulovitý – nejpohyblivější kloub v těle – kloub ramenn
Klouby podle styčných ploch: jednoduché – kontakt 2 kostí
složené – více kostí.
Podle tvaru styčných ploch: kulovitý – kyčelní a ramenní
elipsovitý, vejčitý – nosičotylní
válcovitý až kladkový – pažněloketní, vřetenoloketní, články prstů
sedlový – spojení zápěstní a záprstní kosti palce ruky
Kloubní pohyb: flexe = ohnutí, extenze = natažení, addukce = přitažení, abdukce = odtažení,
rotace = otočení, cirkumdukce = kroužení.
Vazy – připojují jednotlivé kosti
Šlachy – připojují svaly ke kosti.
Stavba kosti: tělo (corpus), zněj může vybíhat trn (spina),výběžek (processus), hrbol (tuber), jamka nebo
jáma (fovea nebo fossa), hrana (margo).
ANATOMIE
kostra lebky, kostra trupu, kostra končetin
KOSTRA LEBKY
dělí se na dvě části a) část mozková
- b) část obličejová
MOZKOVÁ ČÁST = MOZKOVNA (neurocranium)
kost týlní – v její blízkost se nachází velký týlní otvor pro výstup míchy z mozku, kost týlní a temenní jsou
spojeny lambdovým švem. Po stranách otvoru jsou dva hrboly pro napojení prvního obratlu.
kostí temenní – párová kost, navzájem odděleny šípovým švem, mezi kostí temenní a čelní je šev věncový
= korunový. Od spánkové kosti oddělené šupinovým švem. Od tylní kosti lambdový šev. V
dospělosti švy srůstají
kosti spánkové – párová kost, vybíhá z ní lícní výběžek a tvoří jařmový oblouk, její součástí je kost skalní
– nejtvrdší kost celého těla a obsahuje dutiny pro sluchové a rovnovážné ústrojí. Ze spodní
části vybíhá ostrý výběžek = bodcovitý – je na něm zavěšena jazylka.
kost čelní – nepárová kost, tvoří horní část očnic.
kost klínová – nepárové ve střední části spodiny lebeční, horní část je prohlouben v tzv. turecké sedlo –
v této jamce je uložen podvěsek mozkový. Prochází jí vedlejší nosní dutina.
kost čichová – má dírkovanou ploténku pro průchod čichových nervů. U kosti čelní a před klínovou. Je
součástí nosní přepážky. Odstupují z ní horní a střední skořepa nosní.
kladívko , kovadlinka , třmínek -nejmenší kůstky v těle středoušní kůstky.
- Tylní, temenní a čelní tvoří klenbu lebeční = kalva.
- Spánková, klínová, čichová, slzní, nosní, radličná, dolní skořepa vytváří spodinu lebeční.
OBLIČEJOVÁ ČÁST (splanchnocranium)
očnice – zde jsou umístěny oční koule.
kosti nosní – párová kůstka tvoří kořen nosu. A tři skořepy nosní. – dolní skořepa.
kosti slzní – drobná párová kůstka ve stěně očnice
horní čelist – nepohyblivá, párová kost, s nosní dutinou, jamky pro zuby zubního oblouku.
kosti lícní – párová kost, spolu s horní čelistí a čelní kostí tvoří vnější část očnice. Její výběžek jařmový
oblouk se napojuje na spánkové kosti.
kosti patrové – párová kost tvaru L, tvoří zadní část stěny nosní dutiny a tvrdého patra.
kost radličná – plochá kost, tvoří zadní část nosní přepážky.
dolní čelist – spojena kloubně (pohyblivá). Čelistní kloub je jediným pohyblivým spojením na lebce.
jazylka – drobná kůstka v krční svalovině mezi dolní čelistí a kostrou hrtanu, ke spodině lebeční je připojena
dlouhými vazy. Upíná se na ni svalstvo jazyka.
Lebka vzniká kostnatěním vaziva, jen spodina lebeční chrupavky. Kosti klenby nejsou u novorozenců spojeny švy jen úzkými vazivovými pásky = lupínky = fontanely. Velký čelní lupínek zaniká v 18.měsíci. Malý tylní lupínek zaniká těsně po narození.
KOSTRA TRUPU – AXIÁLNÍ SKELET
páteř, žebra, hrudní kost
PÁTEŘ
Tvoří pevný, ale pohyblivý celek. Skládá se z obratlů, je dvakrát esovitě prohnutá: 2 lordosy = krční, bederní – prohnutí směrem dopředu, 2 kyfosy = hrudní, křížová – prohnutí směrem dozadu.
Skladba obratlů: 7 krčních, 12 hrudních, 5 bederních, kost křížová (srůst 5 obratlů), kost kostrční (srůst
4 – 5 obratlů). jednotlivé obratle jsou spojeny meziobratlovými ploténkami.
Každý obratel je složen z těla, oblouků a výběžků. (výjimka atlas a čepovec), oblouky vytváří páteřní kanál.
Celkem 33 – 34 obratlů.
- obratle krční – Označení C (cervocales) nosič, atlas – 1. obratel, nemá tělo, kývavé pohyby hlavy.
čepovec, axis – 2. obratel, umožňuje otáčivé pohyby hlavy.
- obratle hrudní – Th (thoracicae)Ke každému hrudnímu obratli se kloubně připojují žebra, mají jamky.
- obratle bederní – L (lumbales) největší obratle, objemná a vysoká těla, v úrovní 1. a 2. končí mícha.
- kost křížová – S (sacracales) Připojuje se ke kostem kyčelním, vpředu i vzadu má 4 páry otvorů, kterými
vystupují míšní nervy a inervují celou dolní část těla.
- kostrč – kostrční obratle – Co , Nestálý počet, srůsty.
ŽEBRA
Obloukovité kosti z jedné strany napojeny k obratlům, vepředu se prvních 7 párů se připojují chrupavkou ke kosti hrudní = žebra pravá, další tři páry se připojují na chrupavky žeber předchozích = žebra nepravá, následující dva páry jsou žebra volná.
HRUDNÍ KOST
Části: rukojeť – kloubně se k ní připojují kosti klíční, tělo, mečovitý výběžek
KOSTRA KONČETIN
Kostra každé končetiny je tvořena dvěma částmi: pletencem a vlastní končetinou.
- kostra horní končetiny
- kostra dolní končetiny
HORNÍ KONČETINA
Pletenec: Lopatka – k hrudníku je připojena svaly, Klíční kost – kloubně připojena k lopatce a hrudní kosti.
Vlastní končetina:
paže: kost pažní – má na horním konci hlavici zapadající do jamky lopatky, její dolní konec je rozšířen ve
dva výběžky: pro kost vřetenní a loketní.
kost loketní – malík, kost vřetenní – palec.
ruka: zápěstí – 8 zápěstních kůstek (loďkovitá, měsíčitá, trojhranná, hrášková, trapézová, trapézovitá,
hlavatá, háčková) ,
záprstní kůstky – 5, články prstů – jedna ruka-14 (palec jen 2).
DOLNÍ KONČETINA
Pletenec: pomocí pánevního p. je dolní končetina připojena ke kostře trupu.
kosti pánevní – jsou dvě, skládají se ze tří kostí: kost kyčelní – hluboká jamka kyčelního kloubu
kost stydká – vpředu spojuje kosti stydké chrupavčitá spona stydká = symfýza
kost sedací
pánev = kosti pánevní + kost křížová
Vlastní končetina: kost stehenní – nejrobustnější kost lidského těla, kloubně napojena na pánev
v kyčelním kloubu (nejpevnější a nemohutnější kloub v těle). V dolní
části je čéška – malá kost vsunutá do šlachy čtyřhlavého svalu.
kost holenní – navazuje na kost stehenní v kolenním kloubu, její horní konec nepatrně
prohlouben v kloubní hrboly a v nich menisky – destičky z chrupavky,
vybíhá ve vnitřní kotník.
kost lýtková – tenká, vybíhá ve vnější kotník
noha: kosti zánártní – je jich celkem sedm – např. kost hlezenní – spojuje bércové kosti holenní lýtkovou,
kost patní.
kosti nártní – je jich celkem pět, články prstů – celkový počet 14
Kosti nohy vytvářejí společně s vazy a svaly nožní klenbu. Působí jako odpružení při chůzi. Při nedostatečném vyvinutí klenby vzniká ploché chodidlo (pružné vazy).
ONEMOCNĚNÍ KOSTÍ
Nejmenší pevnost má kost při zkroucení (torzi) – např.po pádu při lyžování dojde velmi snadno ke zlomenině kostí bérce, které se zkroutí.
V dospělosti vznikají onemocnění páteře a kloubů jako důsledek nedostatečného pohybu, jednostranného zatěžování jen některých svalových skupin, případně přílišného zatěžování nošením a zvedáním těžkých břemen i přehnaným jednostranným cvičením
Kulatá záda = celá páteř vytváří táhlý oblouk
Bočivost páteře (skolióza) – vychýlení páteře vpravo, nebo vlevo
rachitis (křivice) – kosti zůstávají měkké z důvodu nedostatku vitaminu D, vznikají deformace lebky,
hrudníku, páteře
Plochá noha – předčasné učení chůze a dlouhodobé užívání nevhodné obuvi.
Dna – její příčinou je nadměrná konzumace potravin obsahujících puriny (hodně červeného masa), konečným produktem jejich metabolismu je kyselina močová, její krystalky se hromadí u kloubů, působí jejich zánět a následně silné bolesti, lze ji léčit vhodnou dietou.
Osteoartritida – vzniká jako důsledek opotřebování kostí věkem ð opotřebení, nejčastěji postihuje klouby vystavené velké námaze (kyčelní, kolenní, ramenní, bederní a krční oddíl páteře), dochází k rozpadu chrupavek, které za normálního stavu tlumí mechanické nárazy, kosti se vzájemně třou o sebe, což je doprovázeno velkými bolestmi a omezením pohyblivosti.
Revmatická artritida – začíná zánětem membrány potahující kloub, na povrchu kloubu vznikají zánětlivá ložiska, zánětem uvolňované enzymy natravují povrch kloubu, mezi kostmi spojenými kloubem vzniká zjizvená tkáň, která postupně tvrdne a srůstá s kloubem, příčinou jsou pravděpodobně některé viry spolu s chybnou imunitní reakcí, bílé krvinky aktivované infekcí mohou považovat hmotu kloubu za cizorodou tkáň určenou ke zničení.
Osteoporóza – U žen v období přechodu (klimakteria) a u starých lidí ubývá vápník v kostech a objevuje se řídnutí kostí