Tkáně

Tkáň –Je to soubor buněk stejného tvaru, funkce i původu. Buňky jsou zde plně diferencované.

Buňky tkání: a) fixní- jsou nepohyblivé,mají stálou polohu a vytvářejí síť na zachytávání mezibuněčné hmoty.

1. b) volné-  jsou pohyblivé, plavou v mezibuněčné hmotě.

 

Koheze = soudržnost buněk – podmínka pro existenci tkání (výživa, kontakt, výměn iontů)

 

Mezibuněčná hmota  (extracelulární) – usnadňuje funkci tkání, má význam hlavně v pojivech

1. Vláknitá = fibrilární- pevná, vláknitá struktura, tvořená kolagenem (pevný) a

                                                                          elastinem (elastický)

2. Amorfní – pevná, tekutá, polotekutá

• Bazální lamina – jsou na ni buňky krycí tkáně. Ve spojení s dalšími vrstvami  mezibuněčné hmoty

vytváří bazální membránu.

• Mezibuněčná hmota má velký význam u pojiv, kde vytváří většinu hmoty a obklopuje buňky.

Vznik tkání = histogeneze probíhá embryonálním vývoji z buněk zárodečných listů.

Zárodečný list	Tkáň
EKTODERM	Zubní nervová, pokožka, smysly
ENDODERM	Trávicí, dýchací, žlázy, játra slinivka
MEZODERM	Vylučovací, pohlavní, svalová
MEZENCHYM (buňky vycestované z jednotlivých zárodečných listů)	Cévní, vazivo, chrupavka, kost, krev, svaly

 

 

Typy tkání: epitely, pojiva, svalová tkáň, nervová tkáň

 

EPITELY  (výstelková, krycí)

Fce: kryjí povrch těla a orgánů, vystýlají dutiny těla a orgánů, tvoří orgány.

• Buňky leží těsně vedle sebe v jedné nebo více vrstvách.
• Buňky epitelu leží na bazální lamině (zprostředkovává výměnu látek mezi buňkami a tkáněmi, uplatňuje se při regeneraci a zajišťuje správný vývin tkání – orientace a migrace epitelových buněk).
• Mezi epitelem a tkání, kterou pokrývá je bazální membrána.
• Mezibuněčná hmota chybí nebo je jí minimum.

 

Rozdělení podle:

1. Počet vrstev = uspořádání a morfologie
2. a) jednovrstevný plochý (dlaždicový) – jedna vrstva buněk-vnitřní povrch cév a břišní dutiny.
3. b) jednovrstevný kubický (krychlový) – štítná žláza.
4. c) jednovrstevný cylindrický (válcovitý) – výstelka střeva a průdušinek.

Clarova buňka – pro detoxikaci jedovatých látek ve vdechovaném

vzduchu, vylučuje látku, která chrání povrch cest.

1. d) víceřadý cylindrický – jedna vrstva buněk, výstelka dýchacích cest.
2. e) vícevrstevný dlaždicový – větší počet buněk uspořádaných do vrstev – pokožka.
3. f) vícevrstevný cylindrický – v močové trubici.
4. g) přechodný – různý počet vrstev, mění tvar podle objemu orgánu, vnitřní stěna moč. měchýře.

 

2. Funkce
3. a) krycí a výstelkový – na povrchu těla a v dutinách, chrání orgány před poškozením, chemickými,

vlivy a teplem. Pokožka, trávicí trakt.

1. b) resorpční – vstřebávání živin, odstraňování škodlivých látek a jejich posud do cév. Tvoří vnitřní povrch

dutých orgánů (trávicí a vylučovací soustava).

1. c) smyslový – buňky citlivé na podněty z okolí, přenos nervových vzruchů. Oční sítnice, sluchové buňky

vnitřního ucha.

1. d) svalový – duhovka oka-rozšiřování zornice
2. e) pigmentový – buňky mají v cytoplazmě tmavý pigment – melanin na zbarvení kůže, ochranná vrstva,

v sítnici oka.

1. f) zárodečný – zajišťuje vývoj a výživu pohlavních buněk – spermií a vajíček. Vystýlá vaječníky a

semenotvorné kanálky.

1. g) žlázový – buňky schopné přijímat a produkovat různé látky. Bývá obklopen vazivovým pouzdrem.

tvoří základ žláz.

1. h) respirační – tvoří plicní sklípky a umožňuje výměnu plynů.
2. i) řasinkový epitel – zachytávání nečistot (výstelka dýchacích orgánů)

 

3. Tvar buněk – a) kubický epitel = krychlový – buňky krychlového tvaru (povrch vaječníků, vývody žláz)
4. b) cylindrický = válcovitý – válcovitý tvar buněk, (výstelka trávicích orgánů, dělohy a

vejcovodů), mohou být opatřeny řasinkami – dýchací cesty.

1. c) dlaždicový = plochý – ploché buňky (výstelka dutiny břišní, trávicí trubice,pokožka)
2. Prostorové uspořádání
3. a) plošný – vytváří útvary, které nejsou prostoupeny buňkami jiných tkání. Dále se člení na kubický…)
4. b) trámčitý – buňky uspořádány do trámců, hustá síť, prochází zde cévky nebo vazivo. Játra,

nadledviny, hypofýza.

1. c) retikulární – buňky jsou propojeny pouze svými výběžky. Tvoří tak tenkou síť v jejíž očkách jsou

jiné tkáně. Krevní kapiláry, vazivo, brzlík, kostní dřeň.

 

 

Žlázy: podle sekrece: a) exokrinní – s vnější sekrecí – mají vývody (uvolňují se na povrch – na pokožku-

potní, do žaludku– žaludeční šťávy)

1. b) endokrinní – s vnitřní sekrecí – nemají vývody jsou vstřebávány do krve (hormony)

 

 

Histologické vyšetření:Nejvýznamnější diagnostická metoda v medicíně. Mikroskopické vyšetření vzorků tkáně. Při operaci nebo biopsii se odebere malé množství materiálu z orgánu pomocí duté jehly. Vzorky se pro přehlednost barví. Má velký význam při diagnostice nádorových onemocnění.

       

POJIVA

Fce: přenos látek a informací, vyplňují prostory mezi orgány a uvnitř orgánů, slouží jako opora těl organismů,

obranné reakce, zásobárna látek. Vazivo má velký význam při hojení ran.

Na šlachách a vazech převládá vláknitá složka, v chrupavkách amorfní.

Stavba:  Buňky– fixní (produkují mezibuněčnou hmotu), pohyblivé (schopné fagocytózy)

Mezibuněčná hmota- je jí více než buněk

amorfní – glykoproteiny, glykosaminoglykany (chondroitin a fibronektin).

vláknitá – kolagenní vlákna (pevná, málo pružná) kolagen.

elastická (žlutá, protažitlná) elastin.

retikulární

Kolagen – nejvýznamnější protein se stavební fcí. Každé vlákno je tvořeno menšími jednotkami

tropokolagenu – jsou vylučovány buňkami fibroblasty. Tropokolageny jsou tvořeny

aminokyselinami a podle počtu máme 5 základních typů (jinak kolem 27 typů).

 

• Při teplotě 60°C se částečně rozpouští ve vodě a vzniká klíh. Vyrábějí se z nich plsti a pěny k zástavě krvácení nebo chirurgické nitě – jsou výhodné, po splnění fce. vstřebají do těla = biodegradabilní.
• Využívá se jako složka potravinových doplňků při léčbě pohybového ústrojí. V kosmetice proti potlačení projevů stárnutí. V plastické chirurgii pro zvětšení rtů.

Typy pojiv:

VAZIVO

Buňky: Fibroblasty – protáhlé, vřetenovité, mohou měnit svůj tvar.produkují amorfní a vláknitou hmotu vaziva

(komponenty pro kolagen i elastin). Má velkou regenerační aktivitu, vyplňuje prostory =

jizvy.

            Fibrocyty – Vytvárejí se z fibroblastu, jsou menší a méně organel.

Ve vazivu jsou i tukové buňky a imunitní makrofágy.

Mezibuněční hmota: vláknitá složka obsahuje elastická, kolagenní a retikulární vlákna.

 

1. a) Mezenchymové – zárodečná tkáň, vyvíjí se z ní další tkáně. (pojivo, svaly, cévy).
2. b) Rosolovité – v pupečníku.
3. c) Kolagenní – 1. řídké kolagenní – tvoří pouzdra orgánů, podkožní vazivo, pochvy svalové a nervové

tkáně. Vyplňuje prostory mezi orgány.

2.          retikulární – spoluvytváří lymfatické uzliny, slezinu a kostní dřeň.
3. tuhé – odolné vůči tahu a tlaku (šlachy a vazy, okostice, chodidla).
4. elastické – tvoří vazy v páteři.
5. tukové – obsahuje tukové buňky = adipocyty – uvnitř jsou velké kapky triacylglycerolů.

                      Podkožní vrstva tuku, izolace = tuk špatně vede teplo. Chrání ledviny před

mechanickým poškozením. Hlavní zdroj energie. U mužů 15-20% tuku, ženy 20-

25% celkové váhy těla.

hnědý tuk-  v buňkách je hodně mitochondrií, hibernující savci a novorozenci.

 

CHRUPAVKA

Zpevňuje orgány, oporné pojivo, odolné vůči tlaku, pružné, bez cév = bez výživy , špatně se hojí. U starších lidí se nemusí zahojit.

Buňky = chondrocyty uloženy v pouzdrech. Chondroblasty

Mezibuněčná hmota = chondrin, převažuje nad buňkami.

 

Ochrustavice = perichondrium – pokrývá chrupavku, vazivová vrstva, je prostoupena cévami – výživa a

ochrana chrupavky, může ji i částečně zregenerovat.

1. a) hyalinní – (sklovitá, kloubní), tvrdá, hladká, průsvitná, namodralá, kolagenní (hrtan, žebra, kloubní plošky,

nosní přepážka). Vznikají z ní ostatní chrupavky a kosti

                      Izogenetické skupiny – Buňky se podělení nevzdalují, ale zůstávají spojené.

1. b) elastická – pružná, nažloutlá (ušní boltce, hrtan, zevní zvukovod, stěny velkých cév, stěny průdušek,

Eustachova trubice)

1. c) vazivová (kolagenní) – odolná vůči tahu a tlaku, bílá. Málo chondrocytů, hodně vláknité mezibuněčné

hmoty. (meziobratlové ploténky, čéška, kloubní plošky, spona stydká, čelistní kloub).

Kloubní výživa – skládá se z chondroitin sulfátu a glukosamin sulfátu. Nejsou zdraví škodlivé, ale jejich léčebný význam je pořád diskutován. Tyto látky působí jen při dlouhodobém užívání (aspoň 2 měsíce) pak příznivě působí proti bolestem a zánětům při artróze (degenerace chrupavky).

Je otázkou jestli pomáhají starším lidem s velmi pokročilou artrózou, protože těm se to nejvíc nabízí.

KOST

Nejtvrdší pojivo, endoskelet obratlovců, křehké. Upínají se na ni svaly a šlachy. Uvnitř je složitý systém trámců – jsou uspořádány podle směru zatížení. Má nejlepší regeneraci – čistá a srovnaná zlomenina se zhojí bez jizev.

Buňky:  osteoblasty – krychlové buňky, hodně organel, dlouhé výběžky – jsou tak napojeny sousední buňky

a předávají si živiny z cév, tvoří mezibuněčnou hmotu. Když se osteoblasty obklopí

vyprodukovanou mezibuněčnou hmotou změní se v osteocyty.

             osteocyty- méně organel, vřetenový tvar, kratší výběžky. Uloženy v komůrkách, koncentricky

uspořádány kolem Haversových kanálků.

osteoklasty – velké mnohojaderné buňky, jsou přítomny v místech, kde dochází k přestavbě kosti.

Produkují enzymy a tím odbourávají kost, zbytky vstřebají a na obnaženém místě

může vznikat nová kost.

Mezibuněčná hmota: vysoká mineralizace. Tvořena oseinem (organická složka) a fosforečnanem vápenatým (hydroxyapatit – anorganická složka)- v podobě krystalů je vázaný na kolagenní vlákna. Ve stáří roste podíl minerální složky a tím se zvyšuje křehkost kosti – pro jsou starší lidé náchylní ke zlomeninám.

 

Až 90% organické složky kosti je tvořeno kolagenem. Osein tvoří 52% u dětí, 40% u dospělých a 30% u starších lidí organické složky. Z toho vyplývá,  že kosti dětí jsou mnohem více odolné a pružnější než u starších lidí.

 

Jak neonemocnět osteoporózou? – V průběhu života dochází k pravidelnému úbytku vápníku v kostech. Tyto změny vedou k osteoporóze (řídnutí kostí). Proces se nedá zastavit, ale dá se zbrzdit dostatečným přijímáním vápníku (mléko, sýry, vápenatá pitná voda, minerálky), ale v omezené míře, může to pak vést k vytvoření močových kamenů. V rostlinách je to u brokolice a ořechů. Z faktorů, které snižují množství vápníku jeto – nedostatek fyzické aktivity, alkohol, kouření, kofein, proteiny v mase a těhotenství.

ZUBNÍ TKÁŇ- buňky = odontoblasty a zubní hmota = zubovina (dentin), jedná se o nejtvrdší tkáň v těle.

TROFICKÁ POJIVA – jedná se o tělní tekutiny. Vytvářejí vnitřní prostředí organismu (rozvod živin, hormonů, odstraňován škodlivin z těla, obranné reakce, homeostáza– stálost a rovnováha organismu

1. a) krev
2. b) míza
3. c) tkáňový mok

 

SVALOVÁ  TKÁŇ

Slouží k pohybu organismu. Obsahuje svalové buňky a stažitelná vlákna =myofibrily. Skládají se z vláken aktinu a myozinu.

HLADKÁ SVALOVINA–  základní stavební i funkční jednotkou je jednojaderná buňka =  myocyt.

Tvoří útrobní svalovinu, orgány, je neovladatelná vůli-pracuje sama o sobě. Řídí ji

nervy a hormony.

 

PŘÍČNĚ  PRUHOVANÁ  – základní stavební i funkční jednotkou je mnohojaderné svalové vlákno =

syncytium (soubuní)

Svaly jsou inervovány mozkomíšními nervy a jsou ovladatelné vůlí.

 

SRDEČNÍ = MYOKARD –  má stavbu příčně pruhované svaloviny a funkci hladké svaloviny. Nemá

regenerační schopnost jako ostatní svaloviny. Má vlastní řízení = automacii = 

                                            převodní systém srdeční.  Má velký výkon, pracuje neustále, nesmí se zastavit.

 

NERVOVÁ TKÁŇ

Fce: příjem a vedení vzruchů – dráždivost a vodivost. Paměť a psychické děje.

Stavba– základní stavební a funkční jednotkou jsou nervové buňky =neurony. Jsou vyživovány podpůrnými

gliovými buňkami.