Úvod do organické chemie = chemie sloučenin uhlíku
- C tvoří 4 kovalentní vazby a je schopen řetězit se → obrovské množství sloučenin
(k roku 2000 jich bylo známo cca 23 000 000) - Původní termín ORGANICKÁ CHEMIE vznikl poč. 19. st. a zahrnoval pouze chemické látky a děje v živých organizmech
- 1828 německý chemik Fridrich Wöhler vyrobil syntézou anorganických látek organickou močovinu:
2 KOCN + (NH4)2SO4 → K2SO4 + 2NH4OCN NH2 – C – NH2 močovina
- Tato syntéza byla hodnocena jako nejdůležitější reakce 19. st.
- Dnes – organická sloučenina = každá, která obsahuje C (výjimky: CO2, CO, H2CO3 + soli, HCN, HOCN, karbidy)
- Organická chemie studuje složení, struktury, vlastnosti, reakce, výrobu a užití org. látek
Organické látky získáváme
- Z přírodních zdrojů:sacharosa – cukrová řepa, třtina
škrob – brambory, kukuřice
bílkoviny – maso
celulosa – dřevo
plasty – ropa - Synteticky: léčiva, barviva, lepidla, …
Obecné vlastnosti organických sloučenin
- Ve všech skupenstvích (s, l, g)
- Kovalentní charakter
- Většinou: nerozpustné ve vodě
rozpustné v org. rozpouštědlech (benzen, aceton, ether, ethanol, …)
se dají spálit v O2
neelektrolyty
toxické, karcinogenní
nestálé při ↑t (nad 200°C se rozkládají)
zápalné, těkavé, často výbušné
Výskyt: v přírodě ve směsích i čisté (čisté mají tt nebo tv v malém teplotním rozmezí a většinou při vyšší teplotě než směsi)
Zisk: destilace, krystalizace, extrakce, chromatografie
Druhy vzorců organických sloučenin
- Empirický (stechiometrický)
udává pouze poměr sloučených atomů, např. CH2 - Souhrnný (sumární, molekulový)
udává skutečný počet atomů v molekule: C2H4 - Strukturní
- Konstituční – udává pořadí atomů a typ vazeb
- Racionální: CH4 CH2 = CH2
- Rozvinuté:
- Konfigurační – přidává ještě prostorové uspořádání
cis-2-buten trans-2-buten
Tyto dva typy jsou nejpoužívanější, později se seznámíme ještě s konformačním.
- Strukturní elektronový
udává způsob rozložení e– v molekule (často jen na reakčních centrech)kyselina octová
Vazby v molekulách organických sloučenin
- Převládají kovalentní vazby
Vaznost
- Uhlík: vždy 4vazný
možnosti:
4 jednoduché vazby – všechny typu σ, hybridizace sp3
1 dvojná vazba a 2 jednoduché – 3σ + 1π, hybridizace sp2
1 trojná vazba a 1 jednoduchá – 2σ + 2π, hybridizace sp
2 dvojné vazby – 2σ + 2π, hybridizace sp
- Dusík: trojvazný
- Kyslík, síra: dvojvazné
- Vodík, halogeny: jednovazné
- Není-li splněna vaznost částice, nemá trvalou existenci a nese náboj:
rozložení náboje na nitroskupině
Vzájemná poloha násobných vazeb
- Izolované: C = C – C – C – C = C – C násobné vazby jsou odděleny
minimálně dvěma jednoduchými - Konjugované: C = C – C = C – C = C střídání vazeb
- Kumulované: C – C = C = C – C násobné vazby nejsou odděleny
Izomerie
- Organické sloučeniny mohou mít stejný souhrnný nebo empirický vzorec, ale přesto se liší chemickými a fyzikálními vlastnostmi.
- Důvodem je rozdílná struktura nebo prostorové uspořádání = IZOMERIE
- IZOMERY mají stejný sumární vzorec, ale rozdílný strukturní
Rozdělení izomerií:
konstituční konfigurační
určuje pořadí atomů a vazeb v molekule řeší prostorové uspořádání
stereoizomerie
1. Konstituční izomerie
A. Rovinná řetězová
- Liší se stavbou uhlíkového řetězce
C4H10
C5H12
B. Rovinná vazebná
- liší se polohou a typem vazby
C5H6 C = C = C = C – C
C = C – C = C = C
C = C – C C – C
C. Polohová
- Liší se umístěním heteroatomu (další prvek, kromě C a H)
C3H7Cl
D. Skupinová
- Liší se charakteristickou skupinou
C2H6O ethanol dimethyletherC4H8O butanal ethyl(methyl)keton
E. Tautomerie
- Keto a enol forma (keto = keton, obsahuje O vázaný dvojnou vazbou; enol = obsahuje dvojnou vazbu mezi uhlíky ( -en) a hydroxylovou skupinu ( -ol))
vinylalkohol acetaldehyd
2. Konfigurační izomerie
A. Izomerie na dvojné vazbě (cis a trans)
cis-2-buten trans-2-buten
B. Optická
- Látky se liší orientací substituentů na chirálním uhlíku a stáčí rovinu polarizovaného světla opačnými směry (viz později kyslíkaté deriváty karboxylových kyselin)
3. Konformační izomerie
např. cyklohexan židlička vanička
ethan
Klasifikace organických sloučenin
- UHLOVODÍKY – obsahují pouze C a H
- Dělení podle typu řetězce
otevřený řetězec uzavřený řetězec
acyklické neboli alifatické uhlovodíky cyklický
nerozvětvený rozvětvený alicyklické aromatické
obsahují benzenové jádro
karbocyklické heterocyklické
+ podle počtu cyklů: monocyklické, bicyklické, tricyklické, …
- Dělení podle typu vazeb
nasycené nenasycené
obsahují pouze jednoduché vazby obsahují násobnou vazbu
alkany dvojnou = alkeny
trojnou = alkyny
- DERIVÁTY UHLOVODÍKŮ – obsahují i jiný prvek, buď náhradou za C, nebo H
- Nejdůležitější:
- Halogenderiváty: obsahují atom halogenu
- Kyslíkaté deriváty: obsahují skupiny – OH, = O, – O –
- Dusíkaté deriváty: aminy( – NH2) a nitroderiváty ( – NO2)
- Každý typ derivátu má typickou skupinu atomu = funkční (charakteristická) skupina
- Nejdůležitější:
Charakteristika reakcí organických sloučenin
Obecné vlastnosti:
- Reaktanty = substrát (látka se složitou strukturou) + reagent (činidlo, látka s jednoduchou strukturou)
- Platí stejné zákony jako v anorg. chemii: vznik vazby – koligace, koordinace
zánik vazby – homolýza, heterolýza - Reakce jsou pomalejší a složitější (několik stupňů, meziprodukty)
- Reakce probíhají na vazbách C – C, C – H, u derivátů i na charakter. skupině
- Část molekuly, kde probíhá reakce = reakční centrum
Zápis chemického děje:
- Chemická rovnice – reaktanty, produkty + vyčísleno
- Reakční schema – pouze reaktanty a produkty, nevyčísleno
- Reakční mechanizmus – popis všech změn (kroků), kterými se reaktant přemění na produkt
Klasifikace organických reakcí
1. Dle hybridního stavu reakčního centra
- Substituce S – (náhrada, záměna) hybridní stav zůstane zachován
CH4 + Cl2 → CH3Cl + HCl - Eliminace E – (odebrání odtržení) hybridní stav se sníží, vznikají násobné vazby
CH3– CH2OH → CH2 = CH2 + H2O - Adice A – (opak eliminace, dodání, připojení) hybridní stav se zvyšuje,
probíhá na nenasycených uhlovodících
π vazby zanikají - Přesmyk – změna sloučeniny na jinou pouhým přeskupením atomů v molekule
izomerie, nemění se souhrnný vzorec molekuly
2. Dle typu reagentu
- Radikál R• – částice s volným e–, velmi reaktivní
vznikají působením světla, UV zářením nebo el. výbojem - Elektrofil – částice s celým nebo parciálním kladným nábojem (všechny kationty)
při reakci atakuje substrát v místě zvýšené e– hustoty
(např. na aromatické jádro benzenu) - Nukleofil – částice s celým nebo parciálním záporným nábojem (OH–, I–, …)
atakují místa se sníženou e– hustotou
- Spojením obou kritérií získáme tyto možnosti:
- Radikálová substituce SR
- Elektrofilní substituce
- Nukleofilní substituce
ER
AR
3. Někdy mluvíme o organických reakcích podle typu děje
- Oxidace – u org. reakcí je to příjem O, nebo ztráta H
- Redukce – ztráta O, nebo příjem H
- Hydrogenace
- Dehydrogenace
- Hydratace
- Dehydratace
- Polymerace, polykondenzace, esterifikace, neutralizace, hydrolýza, …